Článek
Přesně jako na tom obrázku. Ona si klidně ustele a spí, a já jsem vzhůru celou noc! Mrška jedna podšitá. A ještě se tomu chechtá.
To jsem jednou takhle prodala byt a investovala jsem do mého exmanžela, který mne pak připravil nejen o všechny prachy, ale i o střechu nad hlavou, a já se čtyřmi dětmi zůstala na ulici s prázdnými kapsami a na dávkách. Ale tohle je jiný příběh. V tomto smutném reálném příběhu má však místo jeden humorný zážitek.
Jelikož jsem v té době byla ještě při mdlém rozumu, přemluvila jsem mého ex, abychom investovali nějaké peníze do nemovitosti, protože dle mého názoru, peníze se rychle rozkutálejí a v nemovitosti jsou uloženy na případ nejvyšší nouze. A tak tu nejvyšší nouzi jsem vyřešila koupí polorozbořené staré chalupy 200 km vzdálené od našeho bydliště, kam jsme mohli o víkendech jezdit si odpočinout prací rukama a vyčistit si hlavu od ruchu velkoměsta. Stará sednice, místnost s ještě funkčními kamny, ve kterých se dalo zatopit, skříně prožrané červotoči, kamenné zdi nasáté vlhkostí. To jen letmý pohled na tu ruinu. Ale já v ní viděla budoucí potenciál na úžasné rodinné sídlo.
Jeli jsme tedy na naši první návštěvu nové nemovitosti s hlavou hrdě vztyčenou, že máme taky, jako většina lidí, chalupu a kam jezdit na víkendy. Sobotu jsme strávili úklidem haraburdí a těšili se na první romantickou noc ve staré propadlé dřevěné posteli, která se místy nakláněla tak, že jsme každou chvíli čekali, že po vášnivé noci se vzbudíme na prohnilé vlhké zemi, ale šťastní a opití prvním zamilováním a láskou po čerstvé svatbě.
Nooo, jak to mám říci, aby to nevyznělo tak, že si nevážím živého tvora.
Vášnivá noc? To tedy byla! A jaká! Takovou jste nikdo ještě nezažil!
Exmanžel se po sobotní únavné práci opil. Jedna lahvinka piva udělala své a načal druhou, aby vydržel tu dřinu, a večer si otevřel ještě víno a lehnul do starých duchen a usnul jak zabitý. Má romantická představa nádherného milování na staré chalupě vzala rychle za své.
Jelikož jsem se alkoholu ani nedotkla a úmorně dřela celý den také, šla jsem zodpovědně zatopit do starých studených kamen. Hledala jsem nějaké staré noviny, dřevo, našla jsem i sekeru a naštípala třísky. Sice se mi zatopit podařilo asi až na desátý pokus, ale podařilo a bylo to pro mne první vítězství. Zaregistrovala jsem ovšem nějaké přízemní pohyby. Ne, to nebyl exmanžel na posteli, nebojte, ten spal jako špalek a chrápal. Ale na podlaze se mihotal stín. Rychle. A já dostala panický záchvat. Myši! Já mám na myši fobii! Nesnáším ty rychlé kmitající tvorečky. Je zvláštní, že laboratorní myš si klidně vemu do ruky, a ještě jsem schopna se s ní mazlit. Ale ty hnědé a šedivé mršky, to je jiná. Lehla jsem si tedy do té staré postele a nemohla usnout. Stále jsem slyšela to její křupání, žvýkání, rychlé nožičky, a já měla ten nejhorší katastrofický scénář před očima, jak mi ve spánku leze po obličeji a kousne do nosu, protože má hlad a jsme pro ni neznámí noví vetřelci! A tak jsem vyrazila do boje. Rozsvítila jsem svíčku a šla ke kamnům pro kus klacku a rozhodla se jí ukázat, kdo je tady pánem. Našla jsem i kus rohlíku a dala jí to na zem jako návnadu. Jakože ji potom bacím tím klackem a bude hotovo a já v klidu usnu. Houbeles. Myš přicupitala k rohlíku a ždibec si ukousla a drobnýma očičkama mne pozorovala. Jakmile jsem se pohnula, tak přeběhla na druhý konec místnosti a schovala se pod skříň. Takto proběhla celá dlouhá noc. Já s klackem v ruce a číhala na ni. Ona si zase cvakla kus drobku a zase a zase zdrhla. Jediný efekt ta noc ale měla. Udržovala jsem teplo domova a oheň v kamnech a můj milý se vyspinkal do růžova.
Ráno se exmanžel vzbudil a řekl: „To jsem se nádherně vyspal, miláčku ty taky? Chci se milovat!“ A já mu líčila, jak jsem strávila celou noc. On se začal smát a smál se a smál se a na milování nezbyl čas. Vrhli jsme se na generální úklid celé místnosti a hledali toho myšího vetřelce, pardon, tamního obyvatele. Našli moji rádcové, našli? Nenašli! Prdlajs jsme našli. Myšička si to asi štrádovala někam do další místnosti, která teprve čekala na úklid. Ale na to už jsem opravdu neměla mentální sílu! Hrdě jsem uznala vlastní porážku. A myš vyhrála. A já jí to prvenství přála. Stejně nedokážu ublížit ani kuřeti.
