Článek
Toto malé létající stvoření pochází z Austrálie. U nás ji moc neuvidíte. Najdou se tací, kteří si ji ochočí, chovají ji doma. Pak jí však musí vytvořit ideální podmínky. Dvě vakoveverky - těm stačí velká klec. Jsou to tvorové, kteří mají asi 30 cm délku, z toho asi dvě třetiny délky tvoří jejich ocas. Typická je pro ně plachtící blána, která je natažená mezi posledním prstem přední končetiny po první prst končetiny zadní. Ve dne spí, aktivní je v noci. Její potravou je hlavně hmyz, nektary, ovoce. Žije nejen v Austrálii, Nové Guinei, ale i v Tasmánii nebo na některých ostrovech v Indonésii.
Svůj ocas používají i k přenášení materiálu na stavbu svého hnízda. Dožívají se zhruba devíti let, v zajetí pak i déle, třeba i 15 let. Samice mají dvě dělohy ústící ve dvě postranní pochvy na konci spojené, ale rozdělené přepážkou. Mají vak, který obsahuje 4 bradavky. Je to tedy typický vačnatec. Vakoveverky si staví hnízda hlavně v dutinách eukalyptů, které si vystýlají eukalyptovými listy. Když vakoveverka plachtí, pak průměrně do dálky asi 20 centimetrů, ale dokáže plachtit i na dálku 60 centimetrů. Má dlouhé ostré drápky, když se přichytí na člověka - jeho ruku nebo nohu, docela to zabolí. Proto jim chovatelé drápky pravidelně stříhají. Vakoveverka se může upnout na jednoho až dva lidi. Chovatelé to zkoušejí tak, že je dají na strom a čekají, jestli se k člověku vrátí.
Vakoveverky jsou velice společenská zvířata a nesmí se chovat jednotlivě, protože vyžadují každodenní několikahodinový sociální kontakt, který jim žádný chovatel není schopen nahradit. Vakoveverky, které jsou chovány samostatně jsou deprimované a brzy se u nich rozvíjí syndrom sebezraňování. Proto je ideální, když chovatel chová páreček i s mláďaty. Mají bystrý sluch a otočné uši, kterými dokáží lokalizovat kořist nebo blížící se hrozbu.
Zajímavostí byl objev vědců. kdy v přírodě posvítili v noci na vakoveverky a ty se zbarvily do růžova a svítily ve tmě. Vědci si nedovedou zatím tento jev vysvětlit. Dohadují se, zda to nebyla buď náhoda nebo zda se vakoveverky takto náhodou nechrání proti predátorovi, zda to není poznávací znamení pro jejich druh, nebo si takto neusnadňují trasu letu ve tmě. V každém případě tento vzácný jev vědcům zamotal hlavu.
Není výjimkou, že člověk najde mláďátko vakoveverky a vezme si ho domů, krmí ho, stará se o něj a dospělý jedinec se pak na člověka upne a stává se přirozeně domácím mazlíčkem.
https://www.stoplusjednicka.cz/australska-vakoveverka-letava-kratkohlavy-provazovy-tanecnik
https://www.atlaszvirat.cz/vakoveverka-letava-1687
