Článek
Není to klišé, když se řekne, láska, rodina, věrnost, morální hodnoty, důvěra ? Každá normální žena touží po lásce. Být milována. Do manželství vstupujeme s nadějí, že zažijeme lásku a věrnost až za hrob. Zvlášť, když se vdáváme mladinké, pětadvacetileté holky, které si přejí rodinu, děti. Je to přece normální na celém světě po tisíciletí. Netrpím předsudky a jako zralá žena už dávno vím, že to není jen o čisté lásce a věrnosti. Obrovská míra tolerance, pochopení, dělání ústupků z jedné i z druhé strany, kompromisy, trpělivost, sebezapření a neustálá práce sama - sám na sobě. Jako zralá žena dávno vím, že život v manželství není jen pohádkově růžový. Chlapovi se líbí jiné ženy, chápala jsem. Od toho tu přece jsme. Abychom také zdobily tento svět. Aby se chlapi měli na co dívat. Na tu krásu. Na naše přednosti. Oči, vlasy, prsa, břicho, zadek, nohy. Chlapovi stačí vidět ženu, která se mu líbí a v jeho kalhotech je najednou plno. Nemohou za to. Erekce je přirozená. Uvolnění také. My ženy nejsme přece jen od toho, abychom plodily děti. Některé z nás děti mít nemohou, další po dítěti ani netouží a přesto jsme všechny v pořádku. Příroda nám to tak nadělila. Různorodost touhy, plození či neplodnosti. Chceme se líbit nejen mužům, ale hlavně samy sobě. Cítit se jako ženy. Hezky se oblékáme, načinčáme, aby svět byl krásnější. A ten náš chlap, aby se měl na co dívat a kochat.
Radost z narození prvorozeného miminka
Těšila jsem se na naše první dítě moc, jako každá mladá maminka, která čeká své první děťátko. O to víc, že bylo vymodlené. Nedařilo se nám počít pár let. Hormonální léčba, různé cviky při sexu, nohy nahoru, dolů, stoj a leh, poloh jsme vystřídali s manželem nepočítaně a míst k sexuální radosti ještě více. Pak se konečně objevily dvě čárky na těhotenském testu. Radost obrovská a těšení se na to malé klubíčko, až ho budu držet v náručí, přebalovat, kojit, oblékat mrňavé dupačky a plnit si holčičí sen, který si my holky zažíváme nanečisto v dětství při hrách s panenkami. Hurá, pokojíček máme připravený, postýlka jako květ a v komodě pečlivě složená výbavička. Mohu jet do porodnice.
Příchod z porodnice a malý šok
Bydleli jsme za totality v klasickém panelákovém bytu. Všude na stěnách různobarevné moderní papírové tapety. Přijela jsem z porodnice a první kroky vedly do ložnice, kde jsem měla připravenu dětskou postýlku. Vnímala jsem jen vůni mého malého syna a těšila se, až si ho poprvé rozbalím doma na posteli a manžel bude poprvé vidět syna se vším všudy a pořádně si ho pochová. V porodnici ho viděl jen oblečeného a v zavinovačce. Otevřela jsem dveře do ložnice a koukám, nad naší postelí na tapetě obtisky rtěnky. Pečlivě obtisknuté. Jakoby se dotyčná slečna, paní, chtěla podepsat. „Zde jsem byla!“ „Co to je? Cos tady dělal?“ Zeptala jsem se manžela. „Ále, pozval jsem z práce pár známých, abych pořádně našeho syna zapil a jeden kolega s kolegyní tady přespali.“ Odpověděl mi. Uvěřila jsem mu a nepřemýšlela o ničem jiném, než o našem drobečkovi.
Přiznání a velký šok
Uběhl rok nebo dva, už je to dávno. Ale dodnes si pamatuji manželovo přiznání k nevěře. Vrátila jsem se zrovna z Františkových lázní, kam jsem byla lékařem poslána, abych se zotavila po těžkém porodu. Synovi byly asi dva roky. Z lázní jsem každý den psala manželovi zamilované dopisy a posílala na dálku miliony pusinek i pro mého malého syna. Cítila jsem se šťastná, milovaná. Byli jsme spokojená rodina. Velký šok nastal ve chvíli, kdy mi manžel se synem přišli naproti k autobusu. Syn prohlásil krátce:"Teta byla". A následovala diskuse. Zakončená manželovým přiznáním, že v té ložnici tenkrát nebyly obtisky rtěnky kolegyně, která se oddávala sexu s kolegou, ale kolegyně, která se oddávala sexu s mým manželem. To bych možná ještě nějak vydýchala, i když jsem to brala jako velkou zradu důvěry, věrnosti . Ale co už jsem vydýchávala dalších 15 let byla skutečnost, že se mi manžel přiznal, že s tou kolegyní to táhnul minimálně dva roky. To mne bolelo, považovala jsem to za zradu, citově jsem vůči manželovi ochladla, a i když jsem se snažila držet naše manželství pohromadě a být rodina, nešlo to. Přestala jsem mu věřit, začala jsem se ho štítit, citově jsem k němu cítila jedno velké „NIC“. Po 15 letech manželství jsem podala žádost o rozvod, a od manžela i s dětmi (porodila jsem ještě jedno) jsem odešla a byla pár let sama. Chtěla jsem pro své děti klidné dětství, bez hádek. Otce jim nikdo nevzal, děti za nic nemohou a já se snažila, aby s jejich otcem měly pěkný vztah i po rozvodu. Podařilo se mi to. Bývalý manžel nelenil a našel si na seznamce jinou. Má to smysl komentovat, milé ženy a maminky? A tak šel čas, a já mám děti už dospělé. Sen malé holčičky o svatbě, bílých šatech, manželovi a šťastné rodině vzal v dospělosti za své.
f
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Man%C5%BEelstv%C3%AD
https://www.babyonline.cz/vyvoj-miminka/prubeh-porodu
https://www.lifee.cz/laska-a-vztahy/nevera-zrani-vzdy-a-kazdeho-co-si-pocit-postupujte-ve-dvou-krocich-ktere-vam-pomohou-se-s-ni-vyporadat_125793.html
https://www.prozeny.cz/clanek/sex-a-vztahy-laska-a-vztahy-rozvod-ano-ci-ne-otazky-ktere-si-musite-polozit-nez-podate-zadost-94869
https://frantiskovy-lazne.ceskehory.cz/
