Článek
Narodila jsem se v Opavě, ale hned mne rodiče odvezli do Hlučína, kde jsem i prožila 13 let mého života. Opavu mám jen v rodném listu, jinak ji bohužel moc neznám. Zato Ostravu ano. Tam pracovala moje matka a často si mne do práce s sebou i brala. Všude kolem jsem vnímala pracovitost tamních lidí. Ať už to byli všichni naši sousedé, kteří pracovali na poli, starali se o dobytek, chovali husy, kačeny, prasata, skládali uhlí anebo šlam. I dědeček byl horník. Jako většina tamních chlapů.
Dědeček byl vášnivý rybář a já jako malá holka jednou za ním přišla do kuchyně, kde si dával oblíbený čaj a řekla jsem mu: „Dědo, chcíply ti všechny ryby ve vaně“. Děda vykulil oči a vykřikl: „Nerob ze mě cypa“ –to znamená - nedělej si ze mě srandu. Na to konto se zvedl ze židle a běžel do koupelny, kde si ve vaně ryby plavaly a šklebily se na něj „Děvucho, braly mě mory - (šly na mě mrákoty), ešče že si moja, inak bych če kajsyk nechal.“(holka, šly na mne mrákoty, ještě že jsi moje, jinak bych tě někde nechal). A usmíval se na mne a já ho milovala a smála jsem se, jak se mi ho podařilo nachytat.
„Umyj si ty pazury, rožni a pudeš mi pomoct.“ říká mi dědeček.(Umyj si ty ruce, rozsviť a půjdeš mi pomoct). A já zvesela rozsvítila v tmavé koupelně a pomáhala mu vytahovat z vany postupně kapra, štiku i úhoře.
Pak jsem si šla na chvíli hrát ven, utíkala jsem na pole, kde rostl oves a v něm hodně hrachu a mne bavilo si ty hrášky vylupovat a baštit, takže domů jsem přiběhla najedená a nechtěla už ani oběd. Babička se rozčilovala: „Děvucho, kaj zas byla?“ (Holka, kde jsi zas byla?) To když viděla, jak vypadám.Celá od hlavy až k patě černá jak kominík. „Babičko, víš, já běžela po silnici, spadla do škarpy (do příkopu), byly tam akési bebechy (harampádí) a když jsem se vyškrabala ze škarpy, tak jsem běžela dom a dívala se, jak letí vrana a spadla sem do šlamu, on se mi postavil do cesty“. (šlam je uhelný mazlavý prach, kterým se tehdy taky topilo, i mí rodiče jím topili). „A potkala sem pani a ta se mne ptala kaj meškam (kde bydlíš) a chtěla mne doprovodit, ale já sem utíkala domů sama.“ Babička odpověděla klidným hlasem: „Běž se umyt, nazuj si cukle (nazouváky), nedřystej (nemluv) mi tu a už ať si u oběda.“ A já šla do koupelny, kde jsem strávila notně času než se mi podařilo ten šlam smýt. Šťastná jako blecha, že se babička nezlobí. Milovala jsem ji.
„Pudeš mi pomoct naškrabat kobzole.“(kobzole jsou brambory). „Kde maš štrample?“ (štrample jsou takové hrubé punčocháče, kolikrát jsem je nosila jako kamaše). „Babičko, já nevím, asi jsem si je sundala ve škarpě, jak sem do ní spadla.“ A s hrůzou jsem čekala, že mi babička vynadá. A babička se jen usmála a řekla: „Sedni si a jez, oběd je hotovy.“ Krásné dětství u babičky a dědečka.
Když jsem bydlela v Praze, kam jsme se časem přestěhovali, a zašla jsem do obchodu a sháněla pro děti štrample, tak na mne prodavačka civěla a netušila o čem mluvím. Musela jsem se smát a dlouze jí vysvětlovat, co vlastně potřebuji pro děti koupit. A takových historek jsem zažívala jako dospělá mraky jen díky ostravskému slangu a mně to vždy hodilo zpátky do krásného dětství prožitého u babičky s dědečkem.
https://www.chytrazena.cz/
