Článek
Věděla jsem, že k zimnímu spánku se ukládá ježek, medvěd. To ví snad každé malé dítě. Ale netopýr? Ty vídávám v létě v noci létat nad hlavou na naší zahradě, kde sedáváme, povídáme na pergole za svitu svíček a nad námi je tmavá obloha plná hvězd. Tu a tam se proletí netopýr, je to mžik, ale i tak mám vždy husí kůži. Asi z představy co by se dělo, kdyby mi přistál ve vlasech. Dokážou se pohybovat vysokou rychlostí. Bylo nám na škole vysvětleno učitelem, že netopýr vydává zvuk, který se odráží od předmětů a vrací se mu zpět a podle toho létá, aniž by do něčeho narazil. Hodně laicky řečeno. A vědecky? Netopýři používají k orientaci sonar. Jak to přesně dělají nikdo neví. Většinou se předpokládá, že si v mozku podle sonarových odrazů vytváří mapu svého okolí. To by ale bylo obtížné. Sonar je z principu méně přesný než zrak. Netopýr navíc letí rychle. Jeho mozek by musel mapu neustále přepočítávat. Takhle to říká věda. Ale jak to doopravdy je, nikdo opravdu neví.
Netopýr je savec a je vlastně jediným savcem, který má blány, díky nim tedy může létat a živí se hmyzem. Během zimních měsíců je ale hmyzu nedostatek a létání je velmi náročné na jeho energii. Příroda tak musela najít způsob, jak to udělat, aby netopýři přežili zimu bez potravy. A řešením je právě zimní spánek. Netopýři si najdou na podzim nějaký úkryt, například v jeskyni nebo v dutinách stromů nebo v místech, kde je ticho a tma. Netopýři svou tělesnou teplotu snižují až na 2 °C. Díky tomu může jejich srdce bít pomaleji a zpomalí se jim i dech. Je to informace, kterou jsem vůbec nevěděla a zjišťovala jsem si něco o netopýrech až ve chvíli, kdy se nám objevil v létě v pokoji. Bydlíme v nízkém starém domečku, v létě máme otevřená okna. Záclony nemáme, ale závěsy ano. Na noc si je zatáhneme, aby nám nikdo nekoukal dovnitř. Jednou ráno dcera začala křičet, ječet, vřískat. Jako kdyby viděla miliony pavouků. Utíkala jsem k ní do pokoje a ona s mobilem v ruce a vyděšenýma očima ukazovala na závěs a koktala: „Je tady netopýr!“ Já na to: „To není možné, co by tady dělal a jak by se sem dostal?“ Dostal. Nevíme jak, ale byl tam. Malinký jako myška, asi mládě. Opatrně jsme závěs přiblížily k otevřenému oknu, aby mohl vyletět ven. Jenže se mu zrovna nechtělo. Začal lítat po pokoji a my s dcerou nestačily dělat dřepy, aby do nás nevrazil. Spíše jsme byly vyděšené. Já měla před očima drákulu a horory. Přitom byl asi chudák vyděšený víc než my dvě. Dcera projevila více odvahy než já a mobilem ho natáčela, aby měla důkaz, že opravdu měla v pokoji netopýra. Bráchové by jí to neuvěřili. Pak konečně vyletěl ven a byl pryč. A já googlovala informace. A dověděla jsem se i to, že se několikrát za zimu probudí, aby zkontrolovali, zda je prostředí kolem nich k přezimování stále OK. Pokud to tak není, mohou se třeba kousek posunout. Pro netopýry znamená problém a asi uhynutí, když jsou vyrušeni během zimního spánku. Nemají energii ani potravu a mohou uhynout, umrznout.
Ježci to mají o něco snadnější. Na podzim se vykrmí a energii k přezimování si uloží do tukových zásob. A pod kupou listí je jim fajn. Sice něco zhubnou, skoro necelou polovinu své původní váhy, ale většinou přežijí a na jaře hopsa hejsa zase do přírody si zadupat. Ježkovi prý klesne tělesná teplota na 5 stupňů. Netopýr tedy je borcem.
