Článek
Už před více než 14 tisíci lety se lidé snažili zacpat v zubech díry a odstraňovat zubní kazy. Tehdy neexistovalo ani zubařské křeslo, ani anestezie, natož implantáty.
Plinius starší
Plinius starší (23–79 př. n. l.) umisťoval žábu na čelist a ta byla schopna znovu zpevnit viklající se zuby. Dásně, které vykazovaly zánět, potíral zubem mužů, kteří zemřeli násilnou smrtí. Bolest zubů Plinius řešil kapáním na postižené místo lektvarem ze žížal vařených v oleji. Tento olej kapal dokonce i do ucha. A co používal na zubní kazy? Tzv. ústní vodu, která byla vyrobena z psích zubů vařených ve víně.
Etruskové
Staří Etruskové (8.–1. století př. n. l.) byli mistry v nahrazování chybějících zubů. V jejich hrobech byly nalezeny zubní protézy a implantáty, kterými esteticky obnovovali chrup a dala se přitom s nimi kousat potrava. Tyto náhrady byly lidského nebo zvířecího původu a se zkaženými zuby je spojovaly dráty nebo proužky ze zlata. Etruskové byli velmi zruční v řemeslech a jejich technika by se chytila i v dnešní době. Totiž zlaté pásky seděly na zubech tak vysoko, že nedráždily dásně a nezpůsobovaly otlaky. Bohužel se zánikem Etrusků a jejich kultury se definitivně ztratily znalosti o rané zubní protetice. Teprve až v 19. století se začalo opět blýskat na lepší časy.
Středověk
I když pojem „lepší“ je diskutovatelný. Zkažené zuby se ve středověku řešily jedinou metodou, a to vytržením. Bez anestezie. Kleštěmi. Zubní náhrady byly vzácné, a ne všichni si je mohli dovolit. Zubní lékaři lidem namlouvali, že za jejich zkažené zuby může „zubní červ“. Trhání byla opravdu brutální záležitost, protože člověk byl svázán a zalehnut pomocníky lékaře. Následné krvácení se zastavovalo rozžhaveným železem a pacient mnohokrát omdlel bolestí. Klasický lékař - zubař v té době neexistoval, zuby trhali lazebníci a holiči. Nebo kováři a ševci. Kleště byly speciální a nazývaly se „pelikán“. Teprve koncem 18. století francouzský lékař Pierre Fauchard svým pacientům začal nabízet pohodlí. Na pohovce. Svou praxi začal vykonávat v Paříži v roce 1719.
Upevňování protézy
Vynalezl termín „Chirurgien Dentiste“ a praktikoval pravidelné čištění zubů a doporučoval lidem, aby méně používali cukr. V té době zubní protézy sice byly k dispozici, ale nedalo se s nimi jíst, protože dobře v ústech nedržely. Fauchard vymyslel způsob, jak zubní protézu udržet v ústech. Pružinou. Ta přitlačovala protézu k čelistem.
Zubní náhrady se v 17. století vyráběly ze slonoviny. Používaly se kly hrochů a mrožů. Jenže slonovina se při jejím používání začala rychle rozkládat a v kontaktu s lidskými slinami velmi zapáchala. Takže na řadu přišel porcelán. Umělé zuby vypadaly krásně, nehnily , ale brzy se pacientovi rozbily. Řešení se nabízelo. Tehdy se válčilo a tak mnozí pacienti ani netušili, že mají zubní protézy vyrobené ze zubů mrtvých lidí u Waterloo. Ti nejchudší si zdravé zuby nechávali schválně vytrhnout a prodávali je bohaté smetánce.
V polovině 19. století vynalezla společnost Goodyear vulkanizovaný tvrdý kaučuk, který se snadno zpracovával a byl levný. Když lidé objevili rajský plyn a byla možná u pacientů anestezie, zuby chtěli všichni, protože je neodrazovalo brutální trhání. Společnost Goodyear si účtovala vysoké poplatky a na zubařích neskutečně vydělávala. Získala totiž patent. A díky tomu se začalo i vraždit. Pokladník této společnosti byl zavražděn rozzuřeným zubařem. Ve 20. století byl kaučuk nahrazen syntetickou pryskyřicí.
Zdroje:
https://www.csfd.cz/film/1193707-etruskove-tajemna-stredomorska-civilizace/prehled/
https://www.emimino.cz/encyklopedie/zubni-kaz-u-deti/
https://zena.aktualne.cz/zdravi/zuby-zemrelych-cechu-nici-ovzdusi-a-co-ty-vase/r~i:article:805829?lp=1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Plinius_star%C5%A1%C3%AD
