Článek
Občas slýchávám: „Jé, vy máte baráček, tak to je super, to se máte!“ Jo, jo, máme. Máme svou vlastní střechu nad hlavou. Tu střechu jsme si mimochodem museli sami přerovnat poté, co jsme zjistili, že tam předchozí firma nedala pod latě fólii, když babička kdysi měnila tašky.
Domeček máme krásný, starý a stylový – je mu rovnou sto let. Takže si občas doma přijdeme jako ve slavném filmu Hon na myš.
Člověk nikdy neví, kde na něj co vyleze, co na něj spadne nebo co zrovna přestane fungovat. A teď nás čekala kompletní výměna elektřiny, která byla ještě v hadrech.
Plán byl jasný: předělat jistič, navýšit kapacitu a udělat nové rozvody.
Jenže sehnat dneska řemeslníka, který by neměl ego větší než Temelín, je nadlidský úkol. U nás doma se nakonec rozjel konkurz, na který do smrti nezapomenu.
Elektrikář č. 1: Kamarád bez času
První logická volba. Kamarád, co elektřinu normálně dělá. Přijel, obhlídl to, uznale pokýval hlavou a nacenil to lidově: „Plus minus 35 tisíc, lidičky.“ Háček byl v tom, že čas měl jen po večerech. Představa, že budeme mít půl roku doma totální staveniště a kamarád nám bude do noci vrtat nad hlavou, nás trochu vyděsila. S díky jsme ho odmítli a řekli mu, že bude jako skvělá alternativa v záloze.
Elektrikář č. 2: Pan Moudrý od známého
Druhý pokus přišel přes doporučení. Tenhle pán měl času hromadu, ale k tomu taky plno životních mouder a v kapse nevyčerpatelnou zásobu historek, komu už co předělával. Když z něj nakonec vypadla cena 70 tisíc, pochopili jsme, že si v té částce účtuje i daň za ty své nekonečné monology.
Elektrikář č. 3: Mladý floutek z firmy
Pak jsme zkusili firmu, co nám montovala bojler. Byli šikovní, tak prý jestli nemají elektrikáře. „Jasně, máme, ručíme za něj!“ Dorazil mladý floutek. Bylo vidět, že práci rozumí, ale okamžitě začal s psychologickým terorem:
„Proč máte vypínač uprostřed chodby?“
„No, protože to tak má babička celej život,“ špitnu.
„To ne, dáme jeden k hlavním dveřím a druhej k obýváku.“
„Ale my tam na té stěně vypínač nechceme,“ oponuji.
„Ale to je to nejlepší, budete spokojená!“ odmítl mě.
Když jsem pak chtěla pod jiný vypínač dvě zásuvky vedle sebe, začal mě přesvědčovat, že mi je dá nad sebe do komínku.
„Rozhodně ne! Nad sebou je to hrozně nepraktické. I když je to našikmo, prostě se mi tam pak nevejde adaptér!“
zvýšila jsem hlas a prosebně se podívala na manžela, ať zasáhne.
Manžel se nadechl a zavelel po chlapsku: „No, když je žena chce vedle sebe, dejte je vedle sebe.“
Mladík ani nemrkl: „Noo, ale designově to v tom komínku prostě vypadá líp.“
To už jsme lehce lapali po dechu. Slabý odvar oproti panickému záchvatu, který nás oba chytil, když dorazil rozpočet: 120 tisíc! Jen jsme se na sebe podívali a začali žhavit dráty jinde.
Elektrikář č. 4: Neviditelný zachránce
Soused nás zachránil a dohodil profíka. Pán dorazil ještě ten den, působil čistě, profesionálně a rozpočet poslal do 35 tisíc. Wow, úžasné, hned jsme si plácli! Nechal vyrobit jistič a že první týden v dubnu začneme. Chtěl ještě poslat smlouvu od ČEZu na navýšení, ať je všechno ofiko. A to bylo naposledy, co jsme o něm slyšeli. Od 5. dubna nezvedal telefony, nereagoval na zprávy, prostě se vypařil.
Elektrikář č. 5: Legendární pan Lorenc
Další dva týdny probíhal zoufalý konkurz. Vrcholem byl pán, kterému jsme interně začali přezdívat pan Lorenc. On sám sice kladivo do ruky nevzal, na kolena byl chabrus, ale mistr to byl slova vzatý. Tady už jsme si plácli, protože čas hořel. Manžel musel vyfasovat nářadí a sám kutat. Prach ze škvárových cihel byl v tu ránu úplně všude – měla jsem pocit, že ho nacházím i v dóze od cukru.
Pan Lorenc strašně rád kutal zdi skrz naskrz. Jeho věta: „Radši to vykutáme a natáhneme znovu,“ mi bude v uších znít ještě hodně dlouho. A to i přesto, že jsme mu pořád dokola opakovali, že ve zdech jsou nachystané takové ty trubičky, které by mu ušetřily spoustu práce… Marně.
De facto jsme bydleli jen v ložnici, pod pergolou a v kuchyni měli dvě židle.
Denně jsem gruntovala a vylévala snad stopětadvacátý kýbl s černou vodou. Ale říkali jsme si: nevadí, aspoň se práce hýbe!
A pak přišel ČEZ…
Vrchol celé téhle první série nastal, když přijel technik z ČEZu zapojit nový jistič. Chvíli do toho koukal, pak se otočil a povídá: „No, ale pane, tohle musíte předělat.“
Manžel vyděšeně zbledl: „Jak jako proč?“
„No protože máte přehozený dvě fáze ze tří.“
„Ale náš elektrikář je i revizák, tak to přece musí bejt dobře!“ koktal zničeně manžel.
„Není,“ řekl technik stručně, zaklapl brašnu a odešel se slovy: „Předělejte to.“
Elektrikář č. 6: Výzkumník a čisté Déjà vu
Začalo opětovné hledání, kdo by nám tu spoušť předělal. A jupí, hned druhý den dorazil na doporučení známého jeho známého prý „super machr“. Pán přijel, dlouho obhlížel situaci a ještě déle jen tak zíral na kabely v zásuvce, kterou si sám rozmontoval. Mlčky pokýval hlavou, šel do druhé místnosti, odmontoval další kryt a opět dlouze hleděl na spletitost sežehnutých a vypálených drátů.
Takhle fascinovaně se pomalu přesunul až nahoru do patra.
To už manžel nevydržel, odkašlal si a říká: „Ale vy děláte jen spodní patro, proč to chcete vidět tady nahoře?“
Pán se na něj hlubokomyslně podíval: „Nooo, abych to porovnal… Á, koukám, že tady máte počítač. A někdo v rodině dělá airsoft?“
Když manžel s ledovým výrazem mlčel, expert se nenechal rozbít: „Tak já ještě zkouknu vedlejší místnost…“
V tu chvíli už manžel nekompromisně zavelel: „Ne, jde se dolů. Tady se nic nepředělává.“
Po hodině a půl tohoto pečlivého zkoumání našich drátů nám detailně vysvětlil, co všechno se musí předělat úplně jinak, a že podle zákona je dobré mít jinou barvu zásuvek a jinou vypínačů. A taky, že ten vypínač na chodbě by okamžitě předělal a dal ho k obývákovým dveřím (naprosté déjà vu!). Dokonce nám začal tvrdit, že by vlastně předělal i ten už kompletně hotový vršek.
Když nám takhle dokonale zkritizoval celý dům a my už totálně uvaření sotva stáli na nohách, zeptali jsme se: „A vy byste nám to tedy udělal?“
Pán se na nás upřímně podíval a povídá: „Neee, já na vás vůbec nemám čas. Já se jen přišel podívat, jak to tady u vás vypadá, a eventuálně vám poradit.“
Manžel už jen tiše polkl: „A proč jste tady tedy vlastně hodinu a půl byl?!“
„Nooo, abych se podíval, jaký to tu máte…“ odtušil mistr a s klidem odešel.
Když se modlíte na schodech
Byli jsme naprosto vyčerpaní. Seděli jsme na schodech na zahradu, koukali přes plachtou zakrytý nábytek na celé spodní patro domu, které bylo totálně rozvrtané, zničené a bez proudu. Už jsme se jenom modlili, ať si nás najde nějaký šikovný, erudovaný, pracovitý a proboha klidně i levný elektrikář úplně sám. Ať prostě jen tak zazvoní u dveří.
Manžel se na mě podíval a naprosto zlomeným hlasem řekl: „Jestli někdo takový přijde, dáme mu všechno, co máme. Hlavně, ať už to sakra je.“
Šťastná sedmička
A on opravdu přišel. Zase na doporučení, ale tentokrát to byl pan Fortelný s velkým F. Sice to dělal po své normální práci a celé se nám to protáhlo o další dva týdny, ale udělal to naprosto dokonale.
Po dlouhých 7,5 týdnech čistého šílenství, prachu a šesti neúspěšných konkurzech přišel ten sedmý, který dal všechno do kupy. Když pak znovu přijel pán z ČEZu, jen zkontroloval dráty, cvakl plombu a za 15 minut byl hotový. Dokonce se na manžela usmál a povídá: „Tak vidíte, že to jde.“
Přežili jsme to.
Ale pokud mi dneska někdo řekne, že plánuje rekonstrukci starého domu a shání řemeslníky, začne mi nekontrolovatelným tikem cukat levé oko.
