Článek
Babička mi vždycky říkávala, že náš soused „pije jako Dán“. Jako malá holka jsem tomu vůbec nerozuměla. Proč zrovna Dán? A jak se vlastně takový Dán opíjí?
Odpovědět si na to jsem dokázala až o mnoho let později, když jsem sbalila kufry a vydala se objevovat severské země. Nakonec jsem se v jedné z nich usadila a až tady mi všechno zapadlo do sebe.
Slýchám to od Čechů pořád: „Na tom Severu se musí šíleně pít, vždyť tam mají půl roku tmu a deprese!“ Jenže mýty jsou jedna věc a realita všedního dne úplně jiná. Až budete mít pocit, že se na Severu všichni utápějí v žalu a vodce, podívejte se na tamní cenovky, pravidla a hlavně na to, jak k nim lidé přistupují.
Pivo za dvě stovky? To si hospodský dýchánek sakra rozmyslíte
První věc, která Čecha zvyklého na dostupnou pivní kulturu udeří do očí, je cena. Když za jedno obyčejné pivo v hospodě zaplatíte 80 až 100 švédských korun (tedy nějakých 200 Kč), alkoholismus se najednou stává poměrně nákladným koníčkem.
I proto Seveřané raději pořádají soukromé domácí večírky nebo grilovačky. Tam ale platí nepsané, leč tvrdé pravidlo: co si přineseš, to si vypiješ. Každý si přitáhne svou vlastní tašku s alkoholem, a pokud mu na konci večera zůstanou dvě piva, bez mrknutí oka si je zase sbalí a odnese domů. Žádné rozlévání z jednoho společného baru se nekoná.
Navíc tvrdý alkohol ve Švédsku v běžném supermarketu vůbec nekoupíte. Existuje na to pouze státní monochronní síť specializovaných obchodů Systembolaget s přísně omezenou otevírací dobou. Chceš gin na sobotní večer? Musíš si to naplánovat včas, protože v sobotu odpoledne po 16:00 máš prostě smůlu a v neděli je zavřeno úplně.
„Jen 0,2 promile?“ Když jde o řízení, nikoho nenapadne riskovat
Nedávno jsem v jednom textu zmínila přísný metr na alkohol za volantem a v diskusi někdo zmínil, že zákonná hranice je přece 0,2 promile.
Ano, z právního hlediska ano. Jenže úplně jiná věc je praxe. Víte, kolik je 0,2 promile? Jak to má člověk odhadnout? Já odbourávám alkohol úplně jinak než stokilový chlap po pořádném steaku. A tady se nikdo zbytečným matematickým propočtům věnovat nebude. Pravidlo je jednoduché: Pokud zítra sedáš za volant, prostě nepiješ.
Tady se totiž nehraje na náhody. Není žádnou výjimkou, když vás v sobotu dopoledne kolem desáté zastaví policejní hlídka a nechá dýchnout úplně každého. A profesionální řidiči? Kamarád kamionák si nedovolí dát ani pivo 24 hodin před jízdou. V kabině má totiž bezpečnostní imobilizér s kontrolním foukáním – jakmile naměří i sebemenší stopy alkoholu, auto se prostě nerozjede a on dojel.
Tma, která vás zkouší, a finský recept na samotu
Je pravda, že zima na Severu umí být ponurá. V jižním Švédsku či Finsku máte v zimě světlo sotva 6 hodin denně, na úplném severu za polárním kruhem nastává celá polární noc (ve Finsku jí říkají kaamos). Dny bez přímého slunce samozřejmě dokážou zamávat s psychikou.
Jenže Seveřané se naučili s tmou bojovat jinak než lahví tvrdého. Doma svítí speciálními fototerapeutickými lampami, polykají vitamín D po hrstech, v zimě sportují a ve Finsku nedají dopustit na saunu – ostatně podle statistik je tam saun více než osobních aut, takže místo hospody se Seveřané jednoduše vypotí.
A co to slavné babiččino rčení „pije jako Dán“? To vzniklo v minulosti, kdy mělo Dánsko k alkoholu podstatně uvolněnější přístup, nejčastěji se uvádí, že vzniklo v 18.–19. století. Dánové (stejně jako další severské národy) měli v českém prostředí pověst lidí, kteří pijí hodně piva a zejména pálenek. Šlo spíš o stereotyp než o doložený fakt.
Dnes už ale i tam spotřeba strmě klesá a mladá generace pije čím dál méně.
Takže až příště uslyšíte o tom, jak se na Severu všichni utápějí v depresích a alkoholu, berte to s rezervou. On ten vyhlášený severský klid totiž nepochází z kapky na dně skleničky, ale z vědomí, že mít život pod kontrolou vyjde nakonec levněji – a bez velké pokuty.
