Článek
Když se přesunete do zahraničí, stojí před vámi zásadní volba. Buď se zabarikádujete ve vlastní cizinecké ulitě, nebo zatnete zuby a zkusíte se začlenit.
Ta první cesta má něco do sebe – podívejte se třeba na Chicago, kde žije milionová polská komunita. Polovina z nich se v životě nenaučila anglicky, a stejně si spokojeně staví domy, kupují auta a točí své byznysy. Holt země neomezených možností.
My jsme si ale s manželem řekli, že v izolaci žít nechceme.
Chceme znát místní, naučit se jazyk a zažít to pravé Švédsko na vlastní kůži.
Skočili jsme do toho po hlavě. Jenže to jsme ještě netušili, jaká komedie nás v tom slavném Skandinávském ráji čeká.
Zákusky k odpolední kávě a motorkářský gang bez Švédů
Start byl přitom jako z pohádky. Byla jsem připravená na legendární severský chlad, ale naši sousedi zprava i zleva nás šokovali. Soused vdovec zprava mluví plynule anglicky i německy a vteřinu po našem příjezdu vzal roli souseda naprosto vážně a pevně do rukou.
Hned první týden nás vytáhl do restaurace a od té doby mi skoro obden nosí zákusky k odpolední kávě (fika).
Protože mám vášeň pro motorky a sousedi zleva jsou členové místního gangu, netrvalo dlouho a vzali nás na víkendovou jízdu po jižním Švédsku.
Říkám si: „Skvělé, konečně proniknu do čistě švédské party!“
Jenže při první pauze na benzínce zírám jak blázen. V našem motorkářském gangu se mísí Ir, Islandanka, Skot… Kromě našich dvou sousedů a Vikinga Magnuse, který procestoval střední a jižní Čechy křížem krážem a hned nás pozdravil českým „Ahoj!“ – by Švéda pohledal!
Všichni byli neskutečně milí, vstřícní a všechno nám trpělivě vysvětlovali, ale já v duchu stejně kroutila hlavou: „Kde ti Švédové proboha jsou?!“
Zasyčela jsem česky… a z auta se ozvala slovenština!
A pokračujeme dál. Dům je potřeba trochu upravit, a tak jsou nám doporučeni fakt úžasní truhláři. Odkud jsou? Z Polska! Děti jim odrostly, chtěli klid, přírodu, a tak psdla volba jet sem a jak mi sami s úsměvem řekli: „Tady ve Švédsku je práce dost. Až moc, protože místním se do ní moc nechce.“
Jindy zase u nás na příjezdové cestě zastaví auto pečovatelské služby mířící k sousedovi. Chlapík za volantem na mě zamává. Zkouší to na mě švédsky. Já na něj zkouším angličtinu a němčinu. Když vidím jeho bezradný výraz, rezignovaně zasyčím česky pod vousy nějakou poznámku – a on v tu ránu nahodí rozzářený úsměv a lámanou slovenštinou zahlásí: „Já jsem z Bulharska!“
Chápete to? V srdci Švédska se domlouvám s pečovatelem česko-slovensko-bulharskou směskou!
Hamburgery a Švédka jako dekorace ve stodole
Vyrazili jsme si na víkendový výlet na místní letní trh lokálních výrobců.
Představujete si idylické švédské hospodářství, blonďaté děti a pletené svetry. Realita? Jediná rodilá Švédka na celém trhu byla majitelka stodoly a jedna malířka. Zbytek? Postupně se dáváme do řeči s chlapíkem z Lotyšska, německou malířkou a Moldavankou, která tu prodává nádherné háčkované šperky.
Když nám cestou vyhladoví, zastavíme v místním zájezdním hostinci. Jídlo neuvěřitelné! Zjišťujeme, že ho poslední rok provozují manželé z Belgie a Švédové se po jejich specialitkách – hlavně po hamburgerech a hranolkách bez oleje pečených v troubě – mohou doslova utlouct.
Vrchol absurdity: Lotyška, která učí Švédy trhat borůvky
Úplný klenot ale přišel na uměleckém trhu. Potkáváme tam Antona z Rigy. Renovuje staré krámy – z nefunkčního telefonu nebo staré žehličky udělá designovou lampičku a Švédové mu rvou ruce i s peněženkou.
Jeho žena Antrja mi u toho vypráví svůj vlastní byznys model. A jak spiklenecky poznamenala: „První rok je tady těžký, ale pak fakt není problém mít práci. Švédové jsou totiž neskutečně líní…“
A já myslela, že spadnu ze židle, když mi začala popisovat, v čem ten její byznys spočívá.
Antrja pořádá workshopy. Sebere skupinku 6 až 8 dospělých Švédů, vytáhne je do lesa a s vážnou tváří je učí, jak se trhá borůvka a brusinka! Pak je v kuchyni učí, jak z toho upéct koláč nebo uvařit marmeládu. A ti lidé jí za to platí královské peníze!
Jako holka z Česka jsem na ni koukala s otevřenou pusou. Místní jsou tu totiž tak neskutečně pohodlní, že do lesa na houby ani na borůvky v životě nekročí. Buď to vůbec neznají, nebo je pro ně jednodušší nechat se od cizinky dovést za ruku ke keři, případně si všechno koupit v plastové krabičce v supermarketu.
(Abych jim ale jen nekřivdila – zrovna včera jsem v krámě koupila manželovi čerstvé lišky já sama. Kdo by se taky v tom lese hrbil, že jo…)
Lišky v plastu
Kdo tu tedy vlastně žije ten „švédský sen“?
Procházím se naším městečkem a musím se smát. Švédsko je nádherná, čistá a bezpečná země tam, kde my žijeme /nemluvím o městech a migrantech/. Tady u nás se ani nezamyká. Ale ten slavný spokojený blahobyt, rovnováha mezi prací a odpočinkem a nekonečné odpolední kávování fungují jen díky tomu, že v zákulisí maká půlka Evropy.
Zatímco si rodilí Švédové užívají svojí pohodu, lidé z Východu a Jihu jim pečují o příbuzné, staví nábytek, vaří v restauracích a učí je, že borůvky nerostou v mrazáku. Je skvělé nebýt zavřený v cizinecké bublině. Teprve pak totiž člověk vidí tu pravou, neuvěřitelně vtipnou realitu severního ráje!
