Článek
Za 6 tisíc měsíčně i s fotbalem a BBQ
Sleduji to z okna v podstatě každý den. Náš ovdovělý švédský soused má svůj věk, a tak u něj pravidelně zastavuje auto místní pečovatelské služby.
A není to žádné letmé „tady máte oběd a nashledanou v běhu mezi dveřmi“.
Zastaví u něj dvakrát denně. Mezi osmou a desátou ráno přijedou zkontrolovat, jak vstával, pomohou mu s hygienou, ustelou postel, poklidí, co je potřeba, a vynesou odpadky.
Odpoledne mezi druhou a pátou zastaví znovu.
A dvakrát týdně s ním jdou na hodinovou procházku na čerstvý vzduch, nebo si s ním sednou a hrají šachy, dámu či karty, aby procvičoval hlavu a nebyl sám. Kolem desáté večer mu pak ještě telefonují, zda je v pořádku a nic mu nechybí.
Když jsem to viděla poprvé, říkala jsem si: „To musí stát nehorázný majlant. Vždyť ho to musí finančně vycucat z podoby!“ Jenže to byl teprve začátek.
Sklenka růžového vína pod pergolou
Nejde totiž jen o tabulkový servis, ale o neskutečnou lidskost a pohodu. Pečovatelé souseda při každém příjezdu přivítají nejen podáním ruky, ale i vřelým, silným obejmutím. Společné povídání tu není žádná povinná položka na výkazu práce, ale úplně běžná, přirozená socializace dospělých lidí.
Tuhle jsem šla kolem, když soused zrovna seděl se svým pečovatelem pod pergolou. Zamávala jsem na ně, soused mě hned zval, ať jdu k nim, a povídá: „Dáš si sklenku růžového vína?“
„A víš, že jo!“ odpovídám s úsměvem.
V tu ránu se zvedl chlapík z pečovatelské služby – shodou okolností Bulhar –, sám od sebe odběhl do domu, přinesl skleničky, víno otevřel, nalil nám a na chvíli si k nám přisedl. On tedy samozřejmě skromně jen se sklenicí čisté vody. Ti lidé spolu opravdu žijí a vytvářejí seniorovi plnohodnotný domov.
Čtvrteční kávový sněm a sobotní fotbal s BBQ
Brzy jsem navíc zjistila, že to tímhle individuálním servisem zdaleka nekončí. Místní pečovatelská služba se v našem městečku stará celkem o 15 seniorů a dělá pro ně věci, nad kterými mi zůstával rozum stát.
Každý čtvrtek mezi desátou a jedenáctou mají všichni společný sraz. Dají si kávu, koláč a mají prostor probrat cokoliv – od obyčejného popovídání až po to, co se jim v péči líbí nebo nelíbí. Mohou vznášet dotazy, navrhovat inovace nebo si prostě jen postěžovat.
A jednou za měsíc v sobotu? Od tří do sedmi odpoledne pořádají společné akce. Teď v létě se všichni sejdou, koukají na fotbal, udělají si pořádné BBQ grilování nebo společně něco tvoří. Lidé, kteří by jinak seděli sami doma u televize, mají najednou plnohodnotný společenský život!
A teď to nejdůležitější: Kolik za celou tu parádu soused platí?
Zákonný strop, přes který vlak nejede
Ve Švédsku zajišťuje péči o seniory přímo obec (komuna). Senior samozřejmě neplatí plnou cenu – výše jeho doplatku závisí na jeho příjmu a důchodu. Ale co je nejsilnější? Existuje tu zákonný strop, takzvaná maxtaxa.
V praxi to znamená, že ať už má senior pečovatelskou službu doma 2× denně, chodí na čtvrteční kávové sněmy a sobotní BBQ, maximální částka, kterou mu obec za tyto domácí a pečovatelské služby může měsíčně naúčtovat, je 2 660 švédských korun. V přepočtu tedy nějakých 5 800 až 6 000 Kč.(Služby jako nájem nebo jídlo si samozřejmě platí zvlášť, ale samotná péče, program i společnost je zastropovaná).
Za 6 tisíc měsíčně má tak člověk důstojné stáří, dohled, uklizeno, parťáka na šachy i komunitu!
Česká realita: Moje vlastní zkušenost s mámou
Když to vidím, nejde se ubránit srovnání. Sama jsem si tím v Česku prošla před rokem, když se z mojí mámy ze dne na den stal ležák. Volná lůžka v zařízeních nikde nebyla, tak zůstala u mě doma.
Nejhorší byla ta obrovská bezmoc, když zjistíte, že vám systém v takové chvíli prakticky nepomůže.
Doktorka jí napsala terénní péči jen na dva týdny – a to šlo převážně o podání léků a ošetření proleženin.
Jakmile lhůta uplynula, musela jsem sehnat soukromou službu. A přišel druhý šok: pokud chcete člověku dopřát opravdu důkladnou péči, nedoplatíte se.
Platila jsem přes 10 000 Kč měsíčně za dvě krátké návštěvy denně, kde bylo vymezených max 20 minut na přebalení a podání pití. Krmení ani pravidelné mytí v tom nebylo.
Abych mámě zajistila lidské podmínky, musela jsem kompletně přizpůsobit svou práci a fungovat na hranici sil do doby, než se uvolnilo místo v domově seniorů.
A pokud by člověk chtěl v Česku někoho čistě na společnost a povídání, hodinové sazby se pohybují mezi 200 až 400 Kč.
Když si to sečtete, náklady jdou do desítek tisíc a veškerá fyzická, psychická i finanční zátěž stejně zůstává na rodině.
Důstojnost na prvním místě
Ve Švédsku jsem pochopila jednu zásadní věc: systém je nastavený tak, aby senior mohl zůstat co nejdéle doma, nepropadal samotě a přitom nebyl přítěží pro své děti ani neživořil v izolaci.
Není to o tom, že by tu peníze pršely ze vzduchu – lidé tu celý život platí vysoké daně. Ale když pak přijde stáří a člověku docházejí síly, vidí, kam ty peníze celé roky tekly.
A tak se každý den dívám na souseda, jak si po procházce nese domů šachovnici nebo se chystá na sobotní grilování, a říkám si, že takhle by měla vypadat důstojná staroba. Bez strachu, jestli vás nebo vaše děti péče finančně i psychicky zničí.
