Článek
Vládní SPD chce korespondenční volbu ze zahraničí zrušit dřív, než se stačila zabydlet. Záměr ohlásila letos na jaře a koaliční partneři z ANO a Motoristů jsou debatě otevření. Spor, který před více než dvěma lety zaměstnal Sněmovnu na 96 hodin, se tak může vrátit.
Od té doby má hlasování poštou za sebou první ostrou zkoušku. Ve sněmovních volbách 2025 jej využilo 8 978 voličů. Tehdejší vláda přitom mluvila až o stovkách tisíc nových hlasů a opozice o poškození demokracie. Co z tehdejších slibů a obav obstálo?
Sliby a obavy
Tehdejší vládní strany šly do sporu s čísly, která neměla oporu. Ministerstvo zahraničí později odhadovalo, že v zahraničí dlouhodobě pobývá přes 600 tisíc Čechů, a reálnou voličskou účast v případě korespondenční volby odhadlo do 80 tisíc. Ministr vnitra Vít Rakušan tehdy dokonce mluvil o tom, že by mohla volit zhruba polovina Čechů v zahraničí. Zákon navíc prošel tak, aby platil hned pro nejbližší sněmovní volby, bez jakéhokoli pilotního ověření.
Opozice z ANO a SPD varovala před porušením tajnosti volby, nátlakem v rodinách, kupováním hlasů a ztrátou důvěry ve volby. Radek Vondráček tehdy varoval, že korespondenční volba může být „Pandořinou skříňkou“ a vyvolat pochybnosti o důvěryhodnosti voleb.
Přehánění na obou stranách sporu jsem kritizoval již v lednu 2024. Opozici za to, že její kritika je převážně zavádějící, protože rizika pro tajnost volby u voličů v zahraničí jsou relativně malá. Srovnatelná rizika jsme bez povšimnutí podstupovali i předtím, protože hlasovací lístky dlouhodobě dostáváme předem domů a vybrat si z nich můžeme třeba i pod dohledem rodiny. Plenta ve volební místnosti tak tajnost volby sama o sobě nezaručí. Vládu jsem pak kritizoval za to, že její odhady byly přestřelené, protože i na Slovensku, kde ze zahraničí volí poštou od roku 2006, poslalo hlas v roce 2023 „jen“ 58 779 lidí. Realisticky jsem do budoucna čekal, že díky korespondenční volbě postupně přibudou spíš desítky tisíc nových voličů.
Aktuální data
Poštou hlasovalo do sněmovny asi 30 % všech, kdo v roce 2025 volili ze zahraničí. Počet voličů v cizině se oproti roku 2021 víc než zdvojnásobil.

Když od hlasujících v roce 2025 odečteme všechny poštovní hlasy, zbývá 20 910 voličů, kteří se voleb účastnili osobně. To je o 7674 víc než v roce 2021, tedy necelá polovina celého nárůstu. Kolik z poštovních voličů by jinak nevolilo vůbec, z dat zjistit nelze. Výzkumy přinášejí smíšené výsledky podle toho, zda měří krátkodobý, nebo dlouhodobý efekt, a v jakém institucionálním prostředí. Shodují se ale spíš v tom, že nové způsoby hlasování zvyšují účast jen mírně a využívají je hlavně lidé, kteří by volili tak jako tak. Na základě agregovaných dat můžeme odtušit, že na nárůstu se nejspíš podílely i jiné vlivy, například mobilizační atmosféra v období předvolební kampaně. I bez poštovních hlasů totiž osobní hlasování v zahraničí vzrostlo o 58 %, zatímco v předchozích čtyřech volbách rostlo nanejvýš o necelou třetinu.
Komise vyřadila 221 obálek z formálních důvodů, například kvůli chybějícímu identifikačnímu lístku nebo podpisu. O hlasování poštou přitom podle ČT24 požádalo asi 11 tisíc lidí, takže zhruba pětina z nich nakonec poštou nehlasovala. Nejvíc obálek přišlo na velvyslanectví v Bernu, kde poštou volilo 887 z 1502 voličů, tedy ze země, odkud to na ambasádu většinou není daleko.
Na rozdělení moci se hlasy ze zahraničí nakonec nepodepsaly. Přepočet IPPS bez všech zahraničních hlasů dává stranám stejné počty mandátů a koalice ANO, SPD a Motoristů by měla stejných 108 křesel. Změnila by se jen jména dvou poslanců, jednoho za Piráty a jednoho za STAN.
Očekávání proti skutečnosti
Analýza IPPS z první zkušenosti vyvozuje, že korespondenční volba nenaplnila očekávání a navíc vytvořila novou nerovnost mezi voliči doma a v zahraničí, což vyznívá spíš jako argument proti ní. Nenaplnila ale hlavně nafouknuté vládní sliby. Kdo by ji hodnotil opozičním strašením, mohl by ji stejně dobře prohlásit za úspěch. Z dat podle mě plyne především to, že sázky přecenily obě strany.
Výrazně se mýlila tehdejší vláda. Celková účast ze zahraničí nedosáhla ani poloviny odhadu ministerstva zahraničí a Rakušanovým číslům se přiblížila zhruba na desetinu. Nafouknutá čísla navíc posloužila opozici jako argument pro to, že koalici jde hlavně o vlastní zisk.
Opoziční strašení, že hlasy poštou rozhodnou volby ve prospěch tehdejší vlády se však také nepotvrdilo. Volby vyhrálo ANO a na rozdělení mandátů hlasy ze zahraničí vliv neměly. Korespondenční volba nevyvolala ani obávanou vlnu stížností. Soudce Nejvyššího správního soudu Vojtěch Šimíček uvedl, že mezi zhruba padesáti volebními stížnostmi na sněmovní volby byla korespondenční volba jen okrajovým tématem. Pandořina skříňka tak zatím zůstala zavřená.
Otevřená zůstává otázka mobilizace. Zákon měl podle důvodové zprávy umožnit volit hlavně lidem, kteří to mají na ambasádu daleko, typicky v USA, Kanadě nebo Austrálii. Jedny volby k tomu mnoho neřeknou a samotná data neodliší nové voliče od těch, kteří jen vyměnili volební urnu za poštovní obálku.
Přínosy i rizika se tedy ukázaly být prozatím menší, než se v debatě očekávalo. Riziko se týkalo necelých devíti tisíc obálek a zákon obsahuje pojistku, podle které osobní hlas na ambasádě ruší ten poštovní. Vážení přínosu pro voliče v cizině proti rizikům pro tajnost volby tak podle mě platí dál, jen jsou obě misky vah výrazně lehčí.
A ještě jedna výhrada k těm, kdo korespondenční volbu po jedněch volbách odepisují. Na Slovensku poslalo v prvních volbách s poštou v roce 2006 obálku ze zahraničí jen 3 427 lidí, v roce 2023 už 58 779. Český start s téměř devíti tisíci obálkami je i po zohlednění zhruba dvojnásobné populace o něco silnější. Slovenský růst ovšem neodráží jen to, že si voliči na poštu postupně zvykali, ale i proměny slovenské migrace, takže slovenskou křivku nelze na Česko jednoduše převést.
Co by si případnou debatu zasloužilo
To podstatné se tak netýká korespondenční volby. Obě strany vedly spor, jako by šlo o osud demokracie, a nakonec šlo o necelých devět tisíc obálek. Vláda přestřelila, aby reformu prodala, opozice strašila, aby ji zastavila, a zbyl po tom další zákop, ve kterém se postoj k do velké míry technické otázce stal poznávacím znamením tábora.
Případný návrh SPD na zrušení by navíc musel projít Senátem, protože volební zákon bez jeho souhlasu přijmout nelze. Vládní strany přitom v říjnových senátních volbách nezískaly ani jeden mandát. Hrozí tedy, že se stejný zákopový spor odehraje znovu, jen s prohozenými rolemi, a skončí patem.
Přitom je o čem věcně mluvit. Můžeme se ptát, kam hlasy ze zahraničí započítávat. Dnes je zákon losem přiděluje do čtyř největších krajů, takže volič z Brna žijící v USA se počítá do Středočeského kraje. Tyto lidi tak nereprezentují zastupitelé z jejich původního místa bydliště ani svébytný obvod, z nějž by jejich reprezentant vzešel. Napravit by stálo za to i samotné vymezení zahraničních oblastí. Zákon jmenuje jen státy západní Evropy a ostatní oblasti vymezuje obecně, například jako „území států Evropy“. Protože jednotná hranice Evropy neexistuje, není z něj jasné, kam patří třeba Kypr, Turecko, Rusko, nebo kavkazské státy. Jak upozorňuje Kateřina Ochodková, ministerstvo zahraničí to sice v pokynech pro voliče upřesnilo, právně závazné ale takové upřesnění není. Čistším řešením by byl jmenovitý výčet států i pro ostatní oblasti.
Dále se lze zabývat tím, proč 221 obálek neprošlo a jak případně snížit míru formálních chyb, třeba srozumitelnějšími pokyny. Rovněž by stálo za to vydebatovat otázku údajné nerovnosti, na kterou upozorňuje nejen IPPS. Volič v zahraničí má dnes více způsobů hlasování než volič doma. Jedni z toho vyvozují, že by se korespondenční volba měla zrušit, druzí, že by se měla rozšířit i na voliče v Česku. Obě odpovědi si zaslouží věcnou debatu, ne další obstrukce.
Do takové debaty totiž patří i to, že rozdílné způsoby hlasování pro rozdílné situace nejsou v českém volebním právu nic nového. Kdo nemůže do volební místnosti ze zdravotních důvodů, může už dnes požádat o přenosnou volební schránku. Kodex správné praxe ve volebních věcech Benátské komise navíc výslovně připouští, aby se hlasování poštou omezilo jen na některé skupiny, například lidi v nemocnici, se sníženou pohyblivostí nebo právě na voliče v zahraničí. A zatímco voliči doma měli v roce 2025 k dispozici téměř 15 tisíc volebních okrsků, voliči v zahraničí jen 108.
Pokud korespondenční volba v zákoně zůstane, čeká ji další zkouška, protože se vztahuje i na volbu prezidenta, která proběhne na začátku roku 2028. V prezidentské volbě se hlasy ze zahraničí nerozpouštějí do krajů, ale sčítají se přímo do celostátního výsledku. Kdyby bylo druhé kolo opravdu těsné, mohly by hypoteticky rozhodnout o vítězi. Podle aktuální situace s preferencemi potenciálních kandidátů a množstvím hlasů odevzdávaných poštou je však prozatím pravděpodobnější, že rozdíl mezi kandidáty bude větší. Jestliže tak bude debata na toto téma někdy znovu otevřená, byl bych rád, kdybychom se na tu chvíli připravili věcně, a ne z okopů.




