Článek
Lidská společnost byla v historii bohužel tradičně z různých důvodů vysazená na ženské pohlaví. O tom bylo ostatně napsáno nespočet statí a studií psychologických, historických, sociologických. Z laického pohledu zcela nepochybně tento fakt spočíval v patriarchálním vnímání světa, kde muži byli vnímáni jako ti zdatnější, rozumnější a svobodnější, zatímco ženy jako ty křehčí, emocionálnější a svázané domácími pracemi a starostmi o rodinu. Pro ilustraci postačí citace sv. Pavla z textu, jenž nejzásadněji ovlivnil vývoj našich evropských dějin a kultury:
„Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou, a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou ; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná. Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje. Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.“ (1K 11,3-9)
Jak vidno, tyto patriarchální tradice nebyly pouhým spontánním výplodem civilizačního pokroku, nýbrž byly pečlivě přejaty i do oficiálních ideologií a náboženství, skrze něž dále utužovaly svoje postavení. Jedním z prvních impulzů k zrovnoprávnění žen v oblasti sociální a politické byly takzvané sufražetky, hnutí datující se do druhé poloviny 19. století ve Velké Británii. Podotkněme však, že metody jimi používané byly mnohdy agresivního charakteru. Nicméně k opravdovému narovnání práv si musely anglické ženy počkat až na rok 1918. V USA, revoluční to zemi, která přinesla jako první plnohodnotnou demokracii modernímu světu, se nicméně i tato záležitost rovnoprávnosti ženského pohlaví v otázce sociálně-politické dočkala nápravy až roku 1920 - což nepochybně souviselo se zapojením žen do industriální výroby během první světové války. U nás se rovněž práva opačného pohlaví v politické sféře zrovnoprávnila teprve po vzniku Československa.
Bylo by záhodno ještě zmínit extrémy na obou stranách. Zatímco v minulosti převládal androcentrismus a maskulinismus, dnes má někdy tendenci zase převládat extrémní feminismus. Ani jeden z těchto nevyvážených pólů není cestou. Jak řekl Aristotelés nebo Siddhártha Gautama, je třeba zlaté střední cesty. Nikdo nemůže racionálně zpochybňovat fyzické rozdílnosti mezi muži a ženami. Avšak v oblasti duševní, v oblasti intelektuální, v oblasti společenské a politické - zde všude musí platit nezpochybnitelná pohlavní rovnost.
V souvislosti s tím je pak smutné, jak se mnohdy někteří lidé, zejména muži, svým machistickým a nevybíravým stylem navážejí do mnohých žen působících ve veřejné sféře. Každý má právo na to vyjádřit svůj nesouhlas a antipatie, avšak být přitom hrubý, vulgární - nebo dokonce někomu vyhrožovat či ho fyzicky napadnout - to je za hranou všeho slušného a morálního. Svědčí to o úrovni části naší společnosti, která evidentně není schopna racionálně a asertivně vyjádřit svou kritiku či nesouhlas, a tak se uchyluje k agresivním a nízkým způsobům, jak ponížit svého názorového oponenta. Ve skutečnosti však jen ukazují svou vlastní prohnilou stránku, a tím ponižují sami sebe.
Exemplárním příkladem by mohlo být slovní napadení poslankyně Markéty Pekarové Adamové v její emailové schránce. Z důvodu přílišné vulgarity zde nebude publikováno a každý zájemce si jej může přečíst v příslušném příspěvku paní Pekarové na síti X. Nespokojený občan využil snad všech možných urážek, a dokonce i výhružek smrtí a zastřelením, aby vyjádřil svou nespokojenost s vládou. Dále viz paní Čaputová nebo paní Jourová. Je to zkrátka absolutně neakceptovatelné.
A všem ženám, které tohle podstupují, mohu poradit jediné: Považujte všechny tyto urážky jako pobídku, výzvu a motivaci k ještě aktivnější veřejné činnosti. Projevuje se tím totiž, jak je naše společnost morálně zdegradovaná, pakliže se uchyluje k takovým invektivám, a jak nutně potřebuje vší názornost slušného chování. Takové provokatéry nelze chápat jinak než spatra - jako morální dno naší společnosti. A pokud někdo vyhrožuje násilím, koleduje si tak akorát o pravidelné návštěvy na policejních stanicích. Podporuji všechny, které asertivně prosazují své názory - nehledě na tyto agresivní a pochybné jedince.
Tímto opožděně blahopřeji všem našim milovaným - blízkým i veřejně aktivním - ženám k MDŽ!
