Článek
V první řadě by se Kateřina Konečná měla zamyslet nad tím, jaké hodnoty vlastně zastává. Na jedné straně se snaží prezentovat KSČM jako demokratickou stranu, na druhé straně ale hájí myšlenky, které s demokracií nemají nic společného. Pokud někdy četla Komunistický manifest, základní a stěžejní dílo celé komunistické ideologie, měla by vědět, že Marx a Engels v něm otevřeně prosazují revoluční svržení kapitalismu, diktaturu proletariátu a likvidaci soukromého vlastnictví – tedy principy, které jsou v přímém rozporu s demokratickými hodnotami. Tvrdí-li tedy Konečná, že KSČM je moderní demokratická levice, nechť si tedy ujasní, zda skutečně věří v demokracii, nebo jen balí staré totalitní myšlenky do přijatelnějšího obalu.
Komunistický manifest, základní kámen ideologie Karla Marxe a Friedricha Engelse.
Sociální demokracie a komunismus pak nejsou totéž – zatímco sociální demokracie se snaží zlepšit podmínky pracujících v rámci demokratického systému, komunismus usiluje o revoluční zrušení kapitalismu a nastolení diktatury proletariátu. Sociální demokraté věří v tržní ekonomiku s regulacemi a sociálním státem, zatímco komunisté tradičně odmítají soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Kateřina Konečná proto působí zmateně. Pokud chce hájit komunistické myšlenky, měla by si přiznat, že to s demokracií nemá nic společného, a přestat předstírat, že KSČM je jen radikálnější verzí sociální demokracie.
Kateřina Konečná se nedávno vyjádřila, že nevnímá Rusko jako hrozbu pro Českou republiku, i když Ruská federace otevřeně prohlašuje skrze své zástupce, že východní Evropa je součástí sféry ruského vlivu. Tento postoj Konečné je problematický, protože ignoruje jasné geopolitické ambice Ruska a jeho snahy o rozšiřování vlivu v Evropě, což zahrnuje i potenciální ohrožení suverenity zemí, jako je Česká republika. Konečná, která stále podporuje proruskou rétoriku, tím tak podceňuje skutečné nebezpečí, které ruský autoritářský režim představuje pro bezpečnost a stabilitu evropských států. Tato naivita a neochota čelit těmto rizikům jsou v kontrastu s obavami mnoha evropských zemí, které Rusko považují za reálnou hrozbu pro svou nezávislost. Paní Konečná tak působí, že by byla mezi prvními, kteří by po skončení války na Ukrajině měli zájem se opět sbližovat s Ruskem, a lapila by se tak do ruské pastičky jako myška na sýr - tedy pokud ovšem, jak vysvětlují odstavce nahoře, se jí nestýská po sloganu „Se Sovětským svazem na věčné časy!“
Kateřina Konečná neustále přehlíží hybridní hrozby a propagandu, které Rusko jako fašistický autoritářský stát šíří nejen v Evropě, ale i ve světovém měřítku. Rusko využívá sofistikované metody dezinformací, kybernetických útoků a politické manipulace k podkopávání demokracií a destabilizaci západních států. Ačkoli tato nebezpečí jsou pro demokratické země reálné a neustále se zhoršují, Konečná je stále zcela opomíjí. Jakoby si je nechávala projít „jedním uchem dovnitř a druhým ven“, vypouštějíc všechny varovné signály a nabádání k opatrnosti. Tento přístup ukazuje, že místo aby kriticky analyzovala skutečné nebezpečí, Konečná setrvává v naivní víře v ruskou „ochranu“ a jeho údajnou nestrannost, čímž minimálně nepřímo podporuje ruskou agresivní politiku. Taková slepá věrnost proruské rétorice je neodpustitelná, když jde o bezpečnost a stabilitu v Evropě.
Jestliže komunisté hlásali slogan „Proletáři všech zemí, spojte se!“, já nebudu opakovat vulgární verzi v Pelíšcích, nýbrž nabádám „Voliči komunistů všech zemí, probuďte se!“
