Článek
Když se rozpadl Sovětský svaz, v Rusku zavládl za prezidenta Borise Jelcina velký chaos. Mafie a kriminální praktiky obohacováním se během přechodu na kapitalismus byly na denním pořádku. Snad by se to dalo přirovnati jako větší verze českého a slovenského přechodu na tržní ekonomiku, „ekonomického zázraku“, jak říkával Václav Klaus. Mnoho lidí, tzv. oligarchů, se neprávem obohatilo - těžili z minulých kontaktů a postů v SSSR, situace byla krizová, nedostatek potravin byl každodenní úděl mnoha občanů, národní důchod klesl o 50% (což se nestalo ani za nacistické okupace!), kolovaly pověsti o korupci v okruhu Borise Jelcina. A rozhodně ke stabilitě země nepřispěla ani prohraná válka s čečenskými separatisty.
Tohle všechno musel sledovat bývalý přesvědčený KGB agent Vladimír Putin s velkým hněvem. Jeho Rusko bylo rozpadem SSSR potupeno - a nezachránilo ho ani pokus o vládní puč komunistů v srpnu roku 1991, když uvěznili generálního tajemníka SSSR Michaila Gorbačova. Putin mohl okusit na vlastní kůži tuto epochu beznaděje, která byla způsobena uvolněním svobody slova a nastolením svobodných, demokratických voleb. Byl přesvědčen, že jediné řešení tkví k navrácení se do starých pořádků vlády pevnou rukou - komunistické či jakékoli jiné formy - diktatury.
Když se blížil rok 2000, Boris Jelcin z důvodů zdravotních i korupční pověsti kolem jeho osobnosti odstoupil. Zprvu se zdálo, že se ruským prezidentem stane Boris Němcov, který mimo jiné byl významným hráčem při vyjednávání míru v pro Rusko prohrané válce s čečenskými separatisty v roce 1996. O tři roky později však do všeho zasáhla nesmírná tragédie - masivní teroristické bombové útoky.
Bombový útok v městě Volgodonsk na bytové jednotky.
Na různých místech v městech Moskva, Bujnaksk a výše zmíněného Volgodonsku se odehrály série terorostických útoků se zdrcující bilancí - přes 300 obětí a 1000 zraněných. Reakce občanů celého Ruska, jež se vzbudilo do noční můry plné strachu, kde a kdy se odehraje další útok, byla jednoduše predikovatelná - tlak na vládu, aby zajistila jejich bezpečnost, zjistila, kdo za útokem vlastně stál, a potrestat jeho viníky.
Z pozice vedoucího ruské Federální služby bezpečnosti (FSB), což byla pokračovatelkou KGB po rozpadu SSSR, se Putin vyhoupl 9. srpna 1999 na post premiéra. Už za jeho hlavní pozice v FSB se však objevila podivná politická vražda Anatolyje Levin-Utkina, jenž prováděl vyšetřování ohledně Putinovy korupce. Přesto však Putin jako předseda vlády zůstal neznámým, a snad hlavním důvodem, proč si ho Jelcin vybral, byla jeho loajalita vůči němu a krytí Jelcinových korupčních aktivit. O měsíc později už začalo vybuchovat Rusko do vzduchu - 4. září v Buynanksku, 9. a 13. září v Moskvě a 16. září ve Volgodonsku.
V této situaci přichází na scénu Vladimír Putin. Výbuchy jsou bez relevantních důkazů vládními kruhy přičteny čečenským separatistům a premiér Ruské federace nyní slibuje, že bude tyto teroristy „pronásledovat všude, na letištích, na toaletě, v kůlně - tečka.“ Tyto události jsou použity k ospravedlnění nové invaze a války v Čečensku. Putin se záhy stává národním hrdinou (ze 4% jeho preference vzrostla na 55%!) a cesta k nejvyššímu postu je mu otevřena. Povšimněme si jeho rozporuplného myšlení - v rámci čečenských separatistů je odhodlán naprosto a brutálně vybombardovat jejich hlavní město Groznyj, aby je donutil k poslušnosti a rozdrtil jejich snahy o nezávislost. Na druhé straně, když Ukrajina odmítá proruské separatisty od ní oddělit, Putin v rámci jejich „záchrany“ je ochoten vyvolat největší konflikt od dob 2. světové války v Evropě. Prostý politický oportunismus.
Nejhorší útok se udál 13. září opět v obytném komplexu blízko dálnice Kaširskoje.
Příběh však tímto nekončí, tohle totiž bylo pouze úvodní entrée k následujícím faktům, jež naznačují, že pravý viník těchto bombových útoků je někdo jiný:
1) O několik dní později po výbuších byla v městě Rjazaňi nalezena pátá bomba ve sklepení bytového domu. 22. září ve 20:30 místního času si obyvatel budovy Alexej Kartofelnikov povšiml, jak dva podezřelí muži vynášejí z auta jakési pytle a umisťují je do suterénu domu. Rozhodl se zkontaktovat policii, která však nestihla již tyto podezřelé muže dopadnout, nicméně našla tři 50 kilogramové pytle bílého prášku, rozbušku a časovač nastavený na 5:30 ráno. Testy prokázaly, že se jedná o exkluzivní vojenskou výbušninu zvanou Hexagon. V atmosféře teroru strávilo snad na 30 000 lidí další noc mimo své bytové komplexy sousedící s výše zmíněným. Poznamenejme, že i ostatní výbuchy byly naplánovány na večerní a ranní doby tak, aby způsobily co největší oběti a škody.
Putin reagoval krycím manévrem: „Pokud byly odhaleny pytle, u kterých se prokázalo, že obsahují výbušninu, znamená to, že to má pozitivní stránku, už jen to, že veřejnost správně reaguje na události, které se dnes u nás odehrávají. Chtěl bych… poděkovat veřejnosti. … Žádná panika, žádný soucit s bandity.“
2) Slovo „bandity“ pochopitelně odkazovalo na čečenské teroristy, nicméně tento výrok byl následně vyvrácen o den později samotným hlavním ředitelem FSB Nikolajem Patruševem. Údajně šlo o cvičení FSB mající za cíl natrénovat odezvu bezpečnostních složek a že v pytlech byl - pozor - cukr!
4) 13. září byly v Moskvě nalezeny ještě další dvě bomby, jejichž výbuch byl překažen. Podle verze Alexandra Litviněnka (bývalého poloniem otráveného agenta KGB a FSB) došlo k odhalení bomb poté, co na policii zavolal pronajímatel Ačimez Gočijaev a oznámil adresy domů, v jejichž suterénech byly bomby umístěny. Gočijaev totiž dle svých slov skutečně prostory v domech pronajal, učinil tak však na žádost starého přítele, který ho o to požádal pod smyšlenou záminkou a zřejmě pracoval pro FSB.
5) 13. září, několik hodin po explozích v Moskvě, předseda Státní dumy, Gennadije Seležňov, prohlásil: „Zrovna jsem obdržel zprávu. Podle informací z Rostova na Donu vybuchl další bytový komplex včera v noci ve městě Volgodonsku.“ Zde zřejmě někde soudruzi z NDR udělali chybu, neboť ve Volgodonsku skutečně došlo k výbuchu, ale o tři dny později! Podle Litviněnka si FSB spletla data jednotlivých bombových útoků.
6) V červenci roku 1999 upozornily noviny Moskovskaja Pravda na to, že se chystají teroristické útoky v Moskvě organizované vládou. Novinář Alexandr Zhilin získal tyto informace z uniklých dokumentů Kremlu. Navíc v den prvního útoku respektovaný poslanec Konstantin Borovoj opět upozornil na chystané útoky, přičemž tyto informace získal od důstojníka GRU (vojenské zpravodajské služby).
7) V březnu 2000 novinář Pavel Vološin z listů Novaja Gazeta uvedl výpověď vojína Alexeje Pinjaeva, který střežil sklad ze zbraněmi a municí poblíž města Rjazaň. Společně s kamarádem vstoupili do něj, aby se ze zvědavosti podívali na zbraně. Čekalo na ně však překvapení, když spatřili pouze pytle se slovem „cukr“ na nich. Zklamáním si chtěli zlepšit náladu alespoň tím, že si trochu cukru z pytlů vezmou s sebou. Následně si uvařili čaj, přidali údajný cukr - a pochopitelně chutnal hrozně, neboť se jednalo o úplně jinou látku. Přinesli plastový sáček s „cukrem“ svému veliteli čety, jenž ho konzultoval se ženistou a objevili opět ve vzorcích onu trhavinu Hexagon! Po této novinové zprávě vtrhli do Pinjajevovy jednotky důstojníci FSB, obvinili je z vyzrazení státního tajemství a řekli jim: „Vy si ani nedokážete představit, do jaké vážné záležitosti jste se zapletli.“
8) Ruská Státní duma zamítla dvakrát návrhy na parlamentní vyšetřování incidentu v Rjazaňi. Prokremelská strana Jednota (pod kontrolou samotného Vladimíra Putina) se svou většinou hlasů rozhodla k zapečetění všech materiálu na 75 let vztahujících se ke Rjazaňi a zakázala veškerá vyšetřování o tom, co se tehdy stalo.
9) V únoru 2002 byla zřízena nezávislá veřejná komise pro vyšetřování bombových útoků, jíž předsedal poslanec Sergej Kovaljov. V březnu Sergej Jušenkov a poslanec Julij Rybakov odletěli do Londýna, kde se setkali s Alexandrem Litviněnkem a Michailem Trepaškinem. Veřejná komise se však stala neefektivní, protože vláda odmítla odpovídat na její dotazy. Dva klíčoví členové komise, Sergej Jušenkov a Jurij Ščekočichin, oba členové Dumy, zemřeli při zjevných atentátech v dubnu 2003 a červenci 2003. Další člen komise, Otto Lacis, byl napaden v listopadu 2003 a o dva roky později, 3. listopadu 2005, zemřel v nemocnici po autonehodě.
10) Michaila Trepaškina, bývalého agenta KGB a právníka, který se snažil vyšetřovat bombové útoky, varovali jeho dřívější kolegové z bezpečnostních složek: „Nehrabejte se v tom, jinak budete sám uvězněn. Prostě toho zanechejte, jestli nechcete mít potíže.“ Týden předtím, než měl oznámit svá zjištění z vyšetřování, byl zastaven policií. Ověřili jeho identitu, dvakrát prohlédli auto a nic nenašli. Když pak chtěl zavřít prohledané auto, jeden z policistů vhodil dovnitř tašku. Michail upozornil, že není jeho - proč ji házejí do jeho auta?! Policista následně otevřel tašku a vykřikl: „Zde je ta zbraň, zde je ta zbraň!“ Byl ihned zadržen a odsouzen za nelegální držení zbraní na dva roky do vězení. Když se dostal z vězení a promluvil o svém vyšetřování, byl uvězněn na další dva roky!
11) Dne 24. března 2000, dva dny před prezidentskými volbami (v nichž nakonec zvítězil Putin), uvedla ruská NTV v talk show Nezávislé vyšetřování události Rjazaně z podzimu 1999. Rozhovor s obyvateli rjazaňského bytového domu spolu s ředitelem pro styk s veřejností FSB Alexandrem Zdanovičem a šéfem rjazaňské pobočky Alexandrem Sergejevem byl natočen o několik dní dříve. 26. března vyjádřil Boris Němcov své obavy z možného ukončení činnosti NTV kvůli vysílání tohoto projevu. O sedm měsíců později generální ředitel NTV Igor Malašenko řekl, že ho ministr informací Michail Lešin při několika příležitostech varoval. Michail Lešin uvedl, že vysíláním talk show NTV „překročila červenou mez, že manažeři NTV jsou v očích Kremlu psanci a odvysíláním pořadu je s nimi konec.“
12) Artjom Borovik byl mezi lidmi, kteří vyšetřovali bombové útoky. Obdržel mnoho výhrůžek smrtí a zemřel při podezřelé letecké havárii v březnu 2000. Novinářka Anna Politkovská a Alexandr Litviněnko, rovněž vyšetřující výbuchy a jejich pozadí, byli oba zavražděni v roce 2006.
Na závěr stačí poznamenat, že všechny teroristické útoky byly vykonány během doby, kdy byl Vladimír Putin u moci - jako premiér i jako prezident. Tyto incidenty se děly přímo pod jeho rukama - a pochopitelně s jeho schválením a rozkazem.
Válečný zločinec a diktátor Ruska Vladimír Putin drží Evropu v šachu.
