Výzva: Zakažme přístup k pornografii našim dětem!

Zkuste si představit, že si dítě chce v obchodě koupit láhev alkoholu. Prodavač se ho nezeptá na občanský průkaz. Pouze před něj položí otázku: „Je vám osmnáct?“ Dítě zaškrtne ano, dostane láhev a obchodník prohlásí, že svou povinnost splnil. Považovali bychom to za výsměch zákonu. Přesně tak však funguje velká část internetové pornografie. Dítě nemusí předložit doklad ani překonat skutečnou překážku. Stačí kliknout na „Je mi 18“. Ochranu jsme postavili na předpokladu, že dítě nebude lhát, když se chce dostat k zakázanému obsahu. To není ochrana, ale rezignace převlečená za pravidlo.

Nevolám po zavedení nového morálního zákazu. Podle § 191 trestního zákoníku je už dnes trestné pornografické dílo dítěti nabídnout, přenechat nebo zpřístupnit. Dítětem se přitom podle stejného zákoníku rozumí člověk mladší osmnácti let. Ve fyzickém světě jsme přijali zásadu, že některé věci dospělí smějí, ale děti k nim přístup mít nemají. Platí to pro alkohol, hazard i část filmové produkce. Na internetu však zákaz zůstal na papíře a platformy vydávají anonymní zatržítko za kontrolu věku. Odpovědnost nemá nést dítě, ale ten, kdo obsah provozuje, distribuuje a vydělává na jeho dostupnosti.

Podle reprezentativního průzkumu CZECHSEX začali dnešní Češi ve věku 18 až 25 let sledovat pornografii průměrně přibližně ve čtrnácti letech. K prvnímu partnerskému sexu u nich docházelo v průměru o několik let později. Pornografie proto k mnoha dětem nepřichází jako doplněk zkušenosti, ale jako její předloha. První „učebnicí“ intimity se nestává vztah, rozhovor ani sexuální výchova, ale obraz vytvořený pro vzrušení diváka a zisk provozovatele.

V předchozím článku Společnost posedlá sexem nás neučí milovat. Učí nás konzumovat druhé jsem rozlišoval sexualitu od sexualizace. Sexualita může patřit k lásce a odpovědnosti. Sexualizace proměňuje tělo v prostředek uspokojení. Pornografie tento rozdíl ukazuje v nejkrajnější podobě – a dětem ho předkládá dříve, než mu dokážou porozumět. Obvykle neukazuje vyjednávání hranic ani následnou odpovědnost a člověka redukuje na výkon. Může být vytvořena dobrovolně dospělými, ale tím se nestává vhodnou pro dítě.

Poctivá odpověď zní: věda neprokázala, že každé dítě, které někdy vidělo pornografii, musí utrpět psychickou újmu, stát se závislým nebo později jednat násilně. Kdo něco takového tvrdí, překračuje dostupné důkazy. Systematický přehled devatenácti studií našel souvislost mezi sledováním pornografie a dřívějším zahájením sexuálního života. U nechráněného sexu, počtu partnerů či sexuálního nátlaku však byly výsledky rozporné. Velká část studií byla průřezová, takže nedokáže spolehlivě určit příčinu a následek.

Ani veškerá pornografie není extrémně násilná. Systematická analýza obsahu zjistila, že extrémní násilí bylo spíše vzácné. Vzácné však bylo i používání kondomů a běžně se objevovala méně závažná agrese či nerovné role. Ani „závislost“ není správná nálepka pro každého diváka. CZECHSEX označil ve skupině 18 až 34 let za ohrožené kompulzivním sledováním 5,4 procenta lidí. Je to menšina, ne však zanedbatelná. Nebezpečné jsou proto oba extrémy: jediný obraz dítě nevyhnutelně nezničí, snadná dostupnost však není bez rizika. Následky závisejí na věku, četnosti, druhu obsahu, osobnosti dítěte i jeho prostředí.

Odpůrci zákazu mohou namítnout: Jestliže nebyla prokázána jednoznačná příčinná souvislost, proč máme něco omezovat? Protože při ochraně dětí nečekáme, až bude poškozen úplně každý. Nevyžadujeme důkaz, že alkohol ublíží každému šestnáctiletému, než obchodům nařídíme kontrolovat věk.

Rozhodující je přiměřenost opatření. Plošný zákaz pornografie pro dospělé by zasáhl jejich soukromí a svobodu, přestože výzkumy univerzální škodlivost neprokazují. Skutečná věková bariéra naproti tomu dospělému obsah nezakazuje. Pouze odkládá přístup dítěte k něčemu, co je podle zákona určeno až dospělým. Pokud jsme rizika přecenili, nezletilý bude muset počkat. Pokud jsme je podcenili, některé následky už vrátit nepůjde. Dítě nemusí nejprve prokázat vlastní poškození, aby získalo právo na prevenci.

Nejsilnější námitkou proti ověřování věku je ochrana soukromí. Posílat pornografickému webu občanský průkaz, fotografii obličeje nebo bankovní údaje by vytvořilo databázi mimořádně citlivých informací. Takto však systém fungovat nemusí. Evropská komise již připravila technický základ systému, v němž člověk jednou ověří svůj věk prostřednictvím důvěryhodné aplikace. Pornografický web potom obdrží pouze anonymní potvrzení, že uživatel dosáhl osmnácti let – nikoli jeho jméno, datum narození nebo kopii občanského průkazu. Podle návrhu nemá být možné ani spojovat jednotlivá ověření a vytvářet z nich historii navštívených stránek. Na takovém oddělení musíme trvat: žádný seznam návštěvníků, spojování identity s historií prohlížení ani uchovávání dokladů. Ochrana dětí nesmí vytvořit systém sledování dospělých.

Ano, část dospívajících využije VPN, zahraniční stránky, sociální sítě nebo telefon někoho jiného. Žádná technická bariéra nebude nepřekonatelná. Z toho ale neplyne, že bariéra nemá smysl. Zákaz prodeje alkoholu také nezabrání každému dospívajícímu napít se. Zákon není zbytečný jen proto, že ho lze porušit.

První britské zkušenosti naznačují, že kontroly omezují snadný a náhodný přístup. Podle Ofcomu je zavedly všechny z deseti nejnavštěvovanějších pornografických služeb a řada dětských návštěv chráněných webů skončila během několika sekund. Zůstaly nechráněné služby i VPN, ale překážka může chování měnit. Cílem není postavit digitální zeď, kterou nepřekoná žádný sedmnáctiletý. Cílem je, aby se osmileté nebo dvanáctileté dítě nedostalo k nejsilnějšímu obsahu stejně snadno jako k předpovědi počasí.

Pro některé dospívající může být pornografie zdrojem poznání těla, orientace nebo sexuálních preferencí, zvlášť když rodiče a školy o sexualitě mlčí. To je však obžaloba nedostatečné sexuální výchovy, nikoli obhajoba pornoprůmyslu. Děti potřebují dostupné informace o těle, souhlasu, antikoncepci, vztazích, orientaci i bezpečí. Vzdělávací, zdravotnický a poradenský obsah proto nesmí být zaměňován s pornografií. Pornografický film není dokument o intimitě, ale inscenovaný výkon vytvořený především proto, aby vzrušoval. Požadovat kvalitní sexuální výchovu a současně omezovat přístup dětí k pornografii není rozpor. Naopak: jedno bez druhého nebude fungovat.

To je pravda a každá věková hranice je do určité míry hrubá. Osmnáct let je však současnou právní hranicí pro přístup k pornografii. Neříká, že všichni nezletilí jsou stejní, ale že obsah pro dospělé má zůstat za hranicí dospělosti. Schopnost staršího dospívajícího navázat vztah není souhlasem s neomezenou komerční nabídkou a sledováním jeho chování.

Rodiče mají mluvit s dětmi, nastavovat pravidla a zajímat se o jejich digitální život. Nemohou však kontrolovat telefony spolužáků, každou sociální síť ani zahraniční platformy. Ochrana dětí je sdílená odpovědnost: rodiče vychovávají, školy vzdělávají, stát stanovuje hranice a provozovatel odpovídá za službu. Ani u alkoholu netvrdíme, že prodejce nemusí ověřovat věk, protože vše měli zařídit rodiče.

Takové nebezpečí nelze odbýt posměchem. Nástroj vytvořený kvůli ochraně dětí může být později rozšířen na jiné legální projevy. Proto musí být opatření úzké, kontrolovatelné a oddělené od identity uživatele. Zákon musí určit, na které služby dopadá, chránit vzdělávací a umělecký obsah a umožnit soudní přezkum. Ověření má odpovědět na jedinou otázku: je uživatel dospělý? Nic víc. Obava ze zneužití vyžaduje pevné pojistky, nikoli děti bez ochrany.

Nechci zakázat pornografii dospělým, trestat děti ani posílat občanské průkazy pornografickým společnostem. Nechci databázi toho, na co se kdo dívá.

Požaduji:

Dobrý systém nemusí vědět, kdo se dívá a na co. Potřebuje pouze bezpečně potvrdit, zda se o přístup pokouší dítě, nebo dospělý.

Dospělý člověk může rozhodovat o své sexualitě. Z tohoto práva ale neplyne právo pornografického průmyslu zpřístupňovat stejný obsah dětem bez skutečné kontroly. Společnost, která důsledně kontroluje věk při prodeji piva, ale u pornografie se spokojí s anonymním kliknutím, nechrání svobodu. Pouze předstírá, že dítě je dospělé, aby nikdo nemusel převzít odpovědnost. Pornografii dospělým nezakazujme. Našim dětem však konečně zakažme skutečný přístup – ne pouze na papíře.