Článek
S Elmarem Klosem jsem pro rozhlas natáčel někdy v osmdesátých letech. Kdybych si psal deníček, pak bych věděl přesné datum. Máme ale jedno datum společné: rok 1965. Ve stejném roce, kdy začalo vysílat Mikrofórum, natočil Elmar Klos s Jánem Kadárem Obchod na korze. Ten o rok později dostal Oskara za nejlepší cizojazyčný film.
Věděl jsem, že Elmar Klos před Obchodem na korze natáčel různé dokumenty. Pochlubil se, že točil snad všechny české prezidenty. Tak jsem se ho rozhodl vyzkoušet. Ze záznamu jsem mu postupně pouštěl hlasy českých prezidentů. Škoda, že jejich hlasy nemohu pustit i vám. Ale citáty tu uvedu. Tak hned ten první.
Co se v Evropě po světové válce politicky děje? Světová válka se stala pronikavou revolucí, pokračující ve veliké politické přeměně započaté revolucemi století osmnáctého.
Prezidenta Masaryka jsem natáčel, viděl jsem ho a byl jsem u něho několikrát, ale natáčel jsem ho v roce 1936. Těsně před smrtí. Vlastně ani jsem film nedotočil a TGM zemřel. Ovšem poprvé jsem ho zblízka viděl, když mi bylo 10, 11 let. V té době se vysílávaly ze všech krajů delegace mládežníků s panem učitelem, aby jely tatíčka Masaryka pozdravit do Prahy. Takže tehdy jsme jeli z Moravského Slovácka, poněvadž TGM byl jeden čas poslancem za Zlínský kraj. A to jsme přijeli celá skupinka v krojích, pochopitelně.
Další hlas: Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů.
Prezidenta Beneše jsem točil při úplně jiné příležitosti. Když podepisoval nějaký státní akt. Ale historie jaksi chtěla, že se z toho stala pro všechny dokumenty abdikace prezidenta Beneše. Ve všech střihových filmech, když vidíte podepisovat Beneše, tak je to abdikace. Beneše jsem točil dvakrát. Poprvé, kdy z toho byla abdikace a podruhé to bylo, když byl na Zlínsku. Tehdy jsem pracoval ve Zlínském ateliéru, tak bylo samozřejmé, že jsme doprovázeli prezidenta Beneše po celé Jižní Moravě. Vzali jsme to od Valašského Meziříčí až ke Znojmu.
Jaký byl v tom osobním styku, dejme tomu ve srovnání s Masarykem?
Podívejte se, já teď můžu mluvit jen jako filmař. Nemůžu si představit jaksi reprezentativnější osobnost pro postavu prezidenta, jako byl TGM. Beneš nevypadal, řekl bych, jak by se to dalo nazvat, jako vůdce národa. Byl to výtečný diplomat, vynikající úředník, a teprve snad v posledních letech, když mu zešedivěl vous, tak dostal taky to, jak my říkáme, ten optický správný šarm.
Další hlas: Po delším rozhovoru s říšským kancléřem, po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám ….
No tak to je samozřejmě prezident Hácha. I toho jsem znal osobně. Taky jsem ho chtěl točit, ale musím říct, že prezident Hácha odmítal natáčení. Říkal: Ono by se to moc nepromítalo.
Další hlas: Máme za to, že důkazem této pevné vůle a cti našeho lidu, jsou dnešní manifestace.
To bylo Václavské náměstí 1948. Točil jsem celé velké shromáždění.
Jak se to točilo?
To tam bylo takových 5, 6 kamer kam jsme je stačili dát. Šlo o to filmově zachytit každou historickou chvíli v národě, ať je jakákoliv. Poněvadž jednou budou víc vysvětlovat o době než cokoliv jiného. Já jsem taky např točil 9. sjezd strany, kde mluvil taky prezident Gottwald. A to byly veliký zápasy, poněvadž mi nechtěli pustit kameramany na hlavní tribunu, kde měl sedět Malenkov. Kolem toho byla taková bezpečnostní opatření, takže tvrdili, že musím být s kamerou od něho ve vzdálenosti nejméně 30 metrů. A z toho vznikaly rozpory, hádky. Podívejte se, filmař má jedinou povinnost, natočit poctivě to, co vidí.
Poslední hlas: Nesprávné je stanovisko těch, kdož kritizují ze svého osobního stanoviska a chtějí si ohřivat jak se říká dneska, svoji osobní a sobeckou polívčičku. Chtěj, nechtěj, upadají v demagogii. Ať jsou jejich úmysly jakékoliv. A takovým bylo vystoupení třeba tady soudruha Hrubína, Seiferta apod.
Ano, tak toto je soudruh Antonín Zápotocký, mimochodem měl jsem ho velmi rád z filmování. Toto bylo na sjezdu spisovatelů. Víte, co je pozoruhodné? Že ačkoliv tady vlastně do určité míry jak Seiferta, tak Hrubína odsoudil, ale nikdy neudělal nic proti tomu, aby nemohli publikovat. Hrubín rok po tomto sjezdu vydává jednu ze svých nejkrásnějších sbírek, Romanci pro křídlovku. Já ještě vzpomínám na ten sjezd spisovatelů, kde právě po projevu Seifertově chodil asi půl hodiny po sále v závěsu Zápotocký se Seifertem a hrozně si jaksi snažili vysvětlit stanovisko. Poněvadž se tehdy ještě vedl dialog. Můžu vám říct, že jednou z nejhezčích vzpomínek, co mám na Zápotockého, a s tím vážu taky svoje uznání pro jeho kvality. Když byla první májová přehlídka na Letné, on byl tam také poprvé jako prezident v uniformě vrchního velitele armády. A já jsem tu scénu zrovna točil. On vystupoval po schodech nahoru na tribunu. A jak tam byly takové vysoké schody, ještě k tomu potažené pitomě kobercem, tak klopýtl a udělal takový poskok, že mu spadla čepice až na bradu. On tu čepici nadzvedl a řekl: Tady vidíte, jak člověk nemá nosit větší čepici, než má hlavu. A to mu dávám vždycky k dobru.
Pak jsme si ještě povídali o Oskarech, ale to dám k dobru až v dalším článku, abyste se měli na co těšit.
