Článek
Mohli jste je před více než šedesáti lety potkat v pražské kavárně Slávii, kde psali svoje povídky. Já jsem Jiřího nejspíš potkal až v Semaforu, se kterým jsem spolupracoval jako tiskový tajemník. Bylo to v roce 1967, kdy Suchý dvojici Grossmann se Šimkem dostali nabídku, aby vytvořili v Semaforu druhý soubor. Šlitrovi se to tehdy moc nelíbilo, ale protože jak Suchý, tak i on měli řadu aktivit mimo Semafor, tak se jim druhý soubor hodil.
Bylo to také na sklonku roku 1967, kdy jsem pro rozhlasový Silvestr natočil Pirátskou vysílačku, kterou uváděl Jiří Suchý. Ta se dochovala a její záznam opatruji jako oko v hlavě. Druhou Pirátskou vysílačku jsem svěřil Grossmannovi se Šimkem.
Jednou jsem seděl v hledišti na zkoušce Besídky v rašeliništi a v pauze za mnou Jiří Grossmann přišel a řekl mi: „Nějak to nestíhám, nenapsal bys nám jeden text?“ Potěšeně jsem kývl a Jirka mi přinesl magnetofonový pásek s písní In the Misty Moonlight. Napsal jsem text a písničku Někdo se k nám dívá pak zpívala Naďa Urbánková s Miluší Voborníkovou. Brzy vyšla i na singlu v Supraphonu společně se slavnou písní Závidím.
Jiří Grossmann - foto Vilém Sochůrek
Nevypátral jsem ve svém archívu žádný rozhovor, který bych byl s Jiřím Grossmannem dělal. Tedy našel, ale vesměs věcného obsahu: co se chystá, co se píše atd., ale v jednom rozhovoru jsem objevil alespoň střípek.
Ptám se Jiřího Grossmanna, jak vzniká písnička:
„Nejprve píšu text. Pokud se pamatuji, Jiří ani nechtěl komponovat. Jednou jsem mu ale přinesl text písničky Máš hvězdy v očích, který se mu líbil. Pak mi melodii, kterou zkomponoval, hrál na zájezdu na nějakém strašném pianu. Písnička měla úspěch a Jiřího začalo komponování bavit.“
Ten Jiří, o němž je řeč, je samozřejmě Jiří Brabec (Countrybeat).
O Grossmannovi jsem si povídal i s Pavlem Bobkem. Vyprávěl mi: „Písničku „Ruby, nechtěj mi lásku brát“ jsem slyšel z rádia a na první poslech se mi zalíbila. Hned jsem si ji přetočil a začal shánět gramofonovou desku. Jelikož se mi líbila v originále nejen po hudební stránce, ale i po stránce textové, uvědomil jsem si, že mají-li ji mít lidé rádi tak jako já, musí jí rozumět, musí znát smysl textu. A musím říct, že Jiřímu Grossmannovi se povedl text, který nejenže se dobře zpívá, ale také plně odpovídá původnímu anglickému obsahu písně.“ Pavel Bobek tedy začal zpívat česky díky tomu, že objevil v Jiřím Grossmannovi geniálního tlumočníka.
V roce 1968 jsem narukoval na vojnu. Tak už jsem se s Jiřím Grossmannem nikdy nepotkal. Zemřel 5. prosince 1971. Bylo mu pouhých 30 let. Ve stejném prosinci, ale o dva roky dříve, zemřel Jiří Šlitr. Semafor osiřel. Jak Suchý, tak i Šimek si nakonec našli nové partnery, ale to už je jiný příběh.
Na Jiřího Grossmanna rád vzpomínám a jsem rád, že mohu svým článkem ho trochu připomenout i vám…
