Článek
Dívčí jméno Laura evokuje něhu a krásu, tygři jsou symbolem nezkrotnosti a divokosti, černé brýle, bílé košile, černé kravaty a černé kalhoty vytváří nezaměnitelnou image skupiny.
Zdá se mi to jako včera. Mikrofórum nahrává v Mostě jeden z prvních koncertů skupiny LAURA A JEJÍ TYGŘI. Do svého prvního rozhlasového pořadu Laura nahrála i svou verzi znělky Mikrofóra. Začala se psát zajímavá historie skupiny. Setkal jsem se s Karlem Šůchou už mnohokrát. Když to bylo poprvé, bylo mu pětadvacet let. Dnes je mu 67. Ale je stále plný elánu.
Jak tě napadla ta úžasná image kapely: černé brýle, bílé košile, černé kravaty a černé kalhoty?
„Chtěl jsem to trochu sjednotit. Určitě si pamatuješ ty časy, kdy vládnul jazzrock, a muzikanti hráli, jak se říkalo, s prstem v nose. Stáli a zdálo se, že se zajímají jen o svou muziku a co je okolo je už nezajímalo. Jenže my jsme chtěli dělat trochu i divadlo. A k tomu divadlu patří kostýmy. A tak mne napadlo, že budeme mít jednotný kostým. Bylo to jednoduché, protože bílou košili a černé kalhoty měl každý, černou kravatu měl každý táta. Takže to byl docela levný kostým. Jen se přidaly černé brýle a bylo to. I když se později móda měnila a muzikanti mě tlačili ke změnám, nakonec jsme u toho zůstali. Je to stejná značka jako třícípá hvězda u mercedesu. Prostě jednoduché poznávací znamení. Ani změny v kapele se nepoznají - jen podle zpěvaček, za kterými se hemží zdánlivě stejní černobílí kluci.“
Fenomenální nástup Laury a jejích tygrů předznamenal nabitou koncertní historii kapely. Stovky koncertů ve vyprodaných sálech v Čechách i na Slovensku zaujaly mezinárodní promotéry a po pádu „železné opony“ tygři úplně zmizeli z domácí scény a koncertovali převážně na evropských pódiích jako je Stuttgart, Mnichov, Paříž, Lausanne, Kiel, Bremen, Hamburg, Kolín nad Rýnem, Frankfurt nad Mohanem, Marseille, Valence, Toulouse, Nantes, Albi, Tarbes, Brusel, Lyon, Dijon, Antverpy či Strasbourg. V minulosti též vystoupili ve starobylých amfiteátrech Kartága, Monastiru a Hammametu nebo na EXPO 2010 v Šanghaji. V roce 1993 získala kapela cenu francouzských médií Grand Prix Media RFI a její koncert
V současné době mají „tygři“ na svém kontě více než dva a půl tisíce koncertů v rockových klubech a na festivalech doma i v zahraničí.
A také máte novou desku. Kolikátou?
V pořadí je to 13. řadové album, které se tematicky vrací na úplný začátek, vzpomínám na své rodné město Most, které bylo kvůli těžbě uhlí srovnáno se zemí a posléze zatopeno, na město, které bylo a už není, na město, ve kterém jsem prožil mládí a kde jsem založil kapelu Laura a její tygři. Do Mostu jezdívám už jen vzpomínat na své blízké. Při jedné z listopadových návštěv jsem se společně s rodinou zajel podívat i na Jezero Most. Pohled na klidnou hladinu ve mně spustil vzpomínky na zničené město. Byl to silný zážitek a v hlavě se mi začaly objevovat první náznaky budoucích textů o starém Mostě, hornících, duších zemřelých, které se nemohou vrátit do domovů svých.
Ke spolupráci jsem přizval i bývalé členy kapely Ilonu Csákovou a Bohumila Vitáska. Texty nových písniček jsou hodně osobní, vzpomínka na ztracené město ve mně vyvolává silné pocity. Při skládání písní jsem si čím dál víc uvědomoval, že písničky by měl zpívat někdo s podobnou zkušeností. Ilona s Bohoušem, kteří vyšli ze stejného prostředí, pak byli jasnou volbou. Poslal jsem jim demosnímky a po jejich poslechu mi Ilona napsala: „Viděla jsem se opět v Neprakťáku. Stroj času. Tolik emocí po ránu, myslím, že se ti to povedlo. Písnička Jezero Most je dokonalá.“
Legendární kapela LAURA A JEJÍ TYGŘI s pomocí přátel, nejznámějších osobností, které kapelou prošly, oslaví 40 let existence mimořádnými koncerty In!Ventura Tour. Na koncertech budou mít diváci možnost poslechnout si jak písničky z nového alba Most!, tak i ty největší, lety prověřené hity. Do čela tygří smečky se střídavě postaví Ilona Csáková, Lenka Nová, Martin Pošta a Bohumil Vitásek a kapela předvede svou energií nabitou strhující show. Ve finále koncertu všichni společně zazpívají kultovní písně Žár trvá, Nemůžu bejt spokojenej a Nebudeme.
