Studentem ve Švédsku - druhý týden

Hallå,

už to začalo, semestr je v plném proudu a já mám hromadu práce. Tenhle týden byl poměrně nabitý vším možným. Také se mi povedlo pár fuck upů, ale to později. Tak jdeme na to!

Bydlím ve studentském ubytování, kde mám vlastní pokoj s koupelnou. Celková rozloha pokoje je asi 23 m2 a mám zde okno směřující na východ. Dále mám na patře společenskou místnost s balkonem a kuchyň. Ve společenské místnosti je velký stůl pro šest lidí, dvě pohovky a televize. Kuchyně je vybavena lednicí, mrazákem, dvěma sporáky, dvěma troubami a velkou pracovní plochou.

Na patře nás bydlí šest a k tomu je i kuchyň uzpůsobena. Každý pokoj má dvě k dispozici dvě skříňky a šuplík. V lednici i mrazáku vždy jednu poličku. S ubytováním se pojí i úklid, který je nutné provádět jednou týdně, a to vždy v neděli.

Úklid je následně kontrolován správcem. A teď kdo a jak uklízí? Je to jednoduché - existuje rozpis toho, kdo má uklízet. Vždy jsou to dva pokoje. Úklid se skládá z luxování všech podlah a následného vytření. Samozřejmostí je také umytí pracovních ploch v kuchyni a odnesení odpadků do kontejneru.

V rámci ubytování máme přístup i do prádelny. Ta je na patře, za den se v ní může vystřídat až pět lidí. Stačí si jednoduše zarezervovat určitý čas přes aplikaci a pak je prádelna jenom vaše. Jsou tam k dispozici dvě pračky, sušička, žehlící prkno, mandl a také sušící skříň (to jsem viděl poprvé).

Do pokoje mám zavedený internet – o jeho rychlosti a kvalitě by se dalo debatovat. :D Mimochodem je zde vytažen ze zdi jen ethernetový kabel, takže jsem si z domova přivezl router a mám i wifi. Další výhodou mého pokoje je, že byl již vybaven nábytkem (většina pokojů takový luxus nemá).

A teď trochu zajímavější informace. Za nájem zde se vším výše zmíněným a včetně energií a vody platím měsíčně 4 358 SEK což je necelých 9 000 korun českých (nebo 370 euro). Určitě se dá sehnat ubytování i za menší obnos. Sám jsem měl možnost bydlet v jednom ubytování za cca 3 800 SEK, ale často je to vykoupeno kvalitou nebo větším počtem lidí na patře.

Jelikož jsem tu už nějakou dobu, tak už jsem potřeboval vyprat nějaké prádlo. V pondělí jsem se konečně odhodlal… abyste mi rozuměli, jsem kluk z Prahy, který bydlí u rodičů. Moje zkušenosti s praním nejsou nijak velké, ale v životě jednou přijde chvíle, kdy se to člověk musí naučit.

V neděli jsem si koupil v obchodě prací kapsle a večer si přečetl na internetu, jak se to dělá. Základní pokyny jsou jednoduché, nedávat tmavé a světlé prádlo k sobě, neprat na příliš vysokou teplotu, aby se nesrazilo. To byla ta jednodušší část, horší bylo třídění prádla podle barev – mám totiž poruchu barvocitu, takže některé barvy mi dělají problém, třeba zelená, červená a často si pletu tmavě modrou a fialovou.

Jsem kluk, co studuje informatiku, tak jsem si stáhnul aplikaci do telefonu. Trochu to pomohlo, ale není to stoprocentní. Prádlo jsem rozdělil dle svého nejlepšího svědomí a vědomí a šel na to. Přišel jsem do prádelny a začal se rozhlížet. Na dveřích byly krásně napsané pokyny ve švédštině i angličtině. Šlo spíš o takové obecné pokyny, nikoliv informace, jak se dané stroje obsluhují, takové informace měly být napsané přímo na konkrétních strojích. To byla sice pravda, ale tak trošku někdo zapomněli uvést, že jsou jenom ve švédštině. Naštěstí tam byly obrázky a měl jsem přítele na telefonu, moji mamku, která mi přes FaceTime radila, co a jak. Nakonec se to povedlo a já zapnul svojí první pračku černého prádla, hurá!

V mezičase jsem se začal zkoumat zbytek místnosti. V rohu stála obrovskou nerezová skříň a v ní byly různé věšáky a háčky. Připomínala mi trochu lednice, které se používají na skladování uzenin, ale to jsem rovnou vyloučil. Instrukce jsem nenašel, pouze tři tlačítka a display. Tlačítka byla ve tvaru sluníčka, motýlka a kruhu. Absolutně jsem nevěděl. Chvilku jsem hledal, a nakonec jsem zkusil vygooglit o co jde. Na internetu byl anglický návod, tak jsem sebral odvahu a naskládal věci na věšáky, zavřel dveře a zmáčknul sluníčko. Skříň začala vydávat hlasité zvuky, asi se uvnitř rozběhl nějaký větrák. Takhle jsem to tam nechal asi 40 minut a poté jsem přišel ke krásně suchému prádlu. Podobný proces jsem opakoval i s ostatními barvami.

Nakonec se musím pochválit, dopadlo to dobře a bez ztráty květinky. Teda jedna věc se mi nepovedla. Pamatujete, jak jsem si musel rezervovat čas v prádelně? Trochu jsem překročil tu dobu, po kterou jsem tam mohl pobývat. Protože se mi už sušila poslední várka prádla, tak jsem odešel do pokoje, kde jsem si nastavil budík na 20 minut a spokojeně pracoval. Když jsem pak přišel ke dveřím do prádelny a chtěl je otevřít, nešlo to. Neměl jsem platnou rezervaci, takže ani přístup. Prodloužit to nešlo, protože už si někdo jiný tento čas rezervoval. Tak jsem nakonec čekal jak trubka před dveřmi a čekal kdo přijde. Nakonec se objevil nějaký milý chlapík a pustil mě dovnitř. Musím se přiznat, že dveře jsou tu pro mě takový menší nepřítel, co mi působí problémy.

Na začátku jsem se zmiňoval, že máme na patře stanovený uklizecí rozvrh. Minulý týden jsem uklízel já. Šlo to v pohodě až do chvíle, než jsem šel vynést smetí. Vzal jsem pytel a šel do domečku, kde jsou schované popelnice. Záměrně jsem si vybral ten, který je trošku stranou v domnění, že tam bude více místa. Přišel jsem ke dveřím, přiložil svůj čip ke čtečce a otevřel poměrně těžké dveře. Vkročil jsem dovnitř a dveře se za mnou zabouchly. Nedělal jsem si s tím žádné starosti a začal vyhazovat odpad. Když jsem měl hotovo, otočil jsem se zprátky ke dveřím, zmáčknul kliku, opřel se do nich a nic se nedělo. Začal jsem se prozatím bez paniky rozhlížet, jestli není uvnitř nějaká čtečka, kam můžu přiložit čip, aby mě dveře pustily ven, ale nic jsem nenašel. Instrukce taky nikde, tak jsem zkusil dveře otevřít silou, ale ani to nebyla ta cesta.

Hlavou mi jely myšlenky, komu mám zavolat nebo napsat. Chvilku jsem si doufal, že třeba někdo za chvilku přijde… Ale komu by se chtělo čekat v místnosti s hromadou odpad? :D Ještě jednou jsem kouknul na dveře a nad klikou uviděl kličku, která vypadala jako na zamykání. Intuitivně jsem s ní začal točit směrem od dveří, jako kdybych odemykal. Klička se nehnula ani o píď. V tom momentě jsem už trochu začal panikařit, hlavou se mi honilo, že je vše ztraceno a budu muset čekat na někoho, kdo mi zvenku otevře. Nedalo mi to a po pár minutách už jsem zase stál u dveří a pokoušel se otočit kličkou. Opět se stejným výsledkem… Ze zoufalosti jsem zkusil otočit i na druhou stranu (jako bych dveře zamykal). A sláva! Dveře se odemkly a já mohl konečně ven. Ani nevíte, jak moc se mi v tu chvíli ulevilo.

Bylo to tak neintuitivní. Nakonec sem zjistil, že tuhle funkcionalitu tu mají skoro všechny dveře.

Rád bych se podíval na to, zda takový výjezd do zahraničí dává smysl z pohledu financí. Jelikož jsem vyjel přes program Erasmus+, tak jsem dostal stipendium. Existují různé kategorie zemí a podle nich je rozdělována určitá finanční podpora. Švédsko spadá do nejvyšší kategorie, takže dostávám stipendium 600 EUR na měsíc (počítáno jako 30 dní).

Jak už jsem zmínil, tak bydlení mě zde měsíčně vyjde celkem na 370 EUR. Takže mi zbývá 230 EUR na jídlo a zbytek. Z mojí prozatímní zkušenosti utratím za týden okolo 60 EUR, což při vynásobení čtyřmi týdny dělá celkem 240 EUR. Snažím se žít mnohem úsporněji než v Praze, ale i tak je tu život dost nákladný.

*Důležité je zmínit, že do těch 60 EUR jsem započítal i počáteční jednorázové náklady (vybavení do kuchyně, peřiny a další nezbytnosti).

Tentokrát jsem si připravil dvě zajímavosti, kterých jsem si ve městě všimnul. První jsou vlajky, je jich tu dost, což je pro mě celkem nezvyk, ale očividně je to zde nějaká tradice či projev vlastenectví. Velké množství zahrad má na zahradě stožár a na něm vlaje švédská vlajka. Když někdo nemá stožár, tak mu vlajka vlaje z čela domu. Nedokážu si představit, že by tohle bylo u nás. V Česku se vytahuje vlajka maximálně o státních svátcích (především na 28. října) nebo když se hraje mistrovství světa v hokeji. Jinak to nikoho moc netankuje.

Druhou zajímavostí jsou grily, těch je tu taky všude dost. Nevěřil bych že Švédsko je mocností ve venkovním grilování, ale od začátku svého pobytu si to začínám myslet. Člověk se jde projít po městě a každý dům má na balkoně nebo zahradě gril. Kdyby náhodou neměl, tak stačí zajít do jakéhokoliv parku, kde naleznete nespočet míst s venkovním grilem a přilehlým posezením.

To bude pro tento týden asi všechno. Příští týden mě čeká návštěva místní střední školy.

Hej, och en uppföljare om en vecka (Ahoj a pokračování za týden).