Článek
1. Jednou jsem šel s přítelkyní na pěší výlet do jedné malé podhorské osady. Cestou jsme minuli větší stavení asi statek, před nímž stál malý vozík s koněm, se kterým jezdí dřevaři kácet stromy do lesa. Potěšil jsem se pohledem na koně, protože mám koně rád a dlouho jsem již žádného neviděl. Při cestě zpět povoz u statku už nestál, což mě trochu ubralo na dobré náladě, protože jsem měl chuť koníka alespoň prstem pohladit. Sotva jsme minuli statek ozvalo se za námi veselé koňské zařehtání. Otočil jsem se uviděl jsem, jak z jednoho zrezivělého polorozbořeného okna statku vykukuje koňská hlava. Bylo to velmi milé zakončení našeho malého výletu.
x x x x
2. Jezdil jsem několik let na chalupu ke známým posedět, ale také i sem tam něco pomoci. Nebyli s mou prací příliš spokojeni, ale i tak byli milí u opékání uzenin. Pokaždé byl mezi námi i čtyřnohý přítel od sousedů, starý pes Darik. Říkalo se o něm, že ho majitelé týrají a o to jsme my k němu byli milejší a štědří. Když mu něco obzvláště chutnalo krátce mile štěkl. Přišel čas, kdy se moje přítomnost na chalupě přestala líbit, protože se rozpadl jeden vztah. Když jsem byl na chalupě naposledy, pro své věci, celý den Darik na chalupě nebyl. Druhý den jsem šel časně ráno na autobus. Když jsem otevřel dveře vběhl dovnitř Darik celý zvlhlý a prochladlý. Byl asi tehdy celou říjnovou noc venku, před chalupou. Nebylo tehdy ráno mnoho času na hraní, a tak jsem ho při odchodu na autobus jen letmo pohladil. Asi za měsíc jsem se dozvěděl, že Darik pošel…
x x x x
3. Před několika (vlastně mnoha) lety jsem ke svému překvapení vyslechl zprávu o počasí, ve které se uvádělo že v Jeseníkách, ve vyšších polohách a konkrétně i na Červenohorském sedle bude v Den znárodnění, tedy v den volna 28. října sníh na lyžování. V „plné polní“ běžkaře jsem došel na zastávku autobusu linky Brno-Jeseník. Dole, v Šumperku ani v Koutech nad Desnou nebylo po sněhu ani stopy. Lidé na zastávce a později i v autobuse většinou ještě letně-podzimně oblečeni se potutelně usmívali a asi si mysleli: Blázen. Jakmile autobus začal nad obcí Kouty nad Desnou pomalu šplhat po serpentinách nahoru na Červenohorské sedlo začal se v příkopech kolem silnice objevovat první sníh. A rychle ho přibývalo. Na Červenohorském sedle byla krajina bílá jako v lednu.
