Článek
Při jedné dovolení do okolí Ružomberoka na Slovensku, jsem jako vždy o dovolené věnoval několik dní odběru vzorků ze dna toků (tzv. bentos), se zvláštním zřetelem na faunu dna – zoobentos. Procházel jsem po dně malého potoka hluboce zaříznutého do krajiny. Potok protékal po dně příkopu či kaňonu. Byl jsem většinou ohnutý - předkloněn nad hladinu potoka a sbíral jsem z kamenů přisáté a přichycené larvy a kukly proudomilek. Byl jsem práci tak zaujat, že jsem ani nevnímal, co se kolem mě nachází a co se kolem mě děje. Po nějaké době jsem cítil potřebu se narovnat a protáhnout záda.
Když jsem se už v postoji vzpřímeném rozhlédl kolem sebe, málem jsem vzorně zasalutoval a vydal nesrozumitelný zvuk. Na obou březích potoka se rozkládal vojenský tábor s mnoha velkými zelenými stany. Uprostřed louky stála rozhledna - pozorovatelna na níž přešlapoval voják - dozorčí s bílou šňůrkou na hrudi. Na rameni se mu houpal samopal a v ruce měl dalekohled. Ani nevím jak, udělal jsem na dně potoka čelem vzad a rychlým plížením v předklonu nad hladinou potoka jsem se asi 500 m vracel zpět a měl pořádně nahnáno.
Už jsem se viděl, jak mě dozorčí zpozoroval, zapískal na píšťalku nebo dokonce vystřelil do vzduchu varovný signál. A jak mě vyslýchají co jsem tam dělal atd., ale nic takového se nestalo. V táboře byl klid a ticho. Kromě dozorčího nikde ani živáčka. Jednotka byla asi někde na akci.
Přítelkyni, která na mě vždy, když jsem odebíral vzorky, někdo opodál netrpělivě čekala, jsem nevysvětlil, proč jsem tak trochu mimo. Možná si myslela, že i u potoků jsou nějaké panny, se kterými jsem něco měl… Ale rád na to vzpomínám.
