Článek
Já jsem vlastně zblízka poznala tři kouřící nastávající matky. Jedna z nich, moje vzdálená příbuzná Jarka, kouřila až do porodu i po něm. Její prohlášení, že uzené nejdéle vydrží, šokovalo všechny příbuzné, včetně mě. Narodila se jí holčička s urputným ekzémem, dnes je to dvanáctiletá astmatička, která pravidelně užívá několikery léky a masti. Kde to ta holka jenom sebrala, vždyť široko daleko v rodině nikdo nic takového nemá?
Druhá mladá žena, Jana, by byla nervózní, kdyby musela byť jen omezit svou, mimochodem značnou dávku nikotinu. Během dvouhodinové návštěvy vyběhla zhruba osmkrát na balkón, aby si nezakouřila byt: nový koberec, závěsy, a tak dále. Její miminko tolik soucitu a opatrnosti nepožívalo. Možná nestálo tolik, co koberec a nežloutne jako ty záclony.
A do třetice Sandra. Tolik se těší na chlapečka! Kolik let se o něj s manželem snažili! Na oslavě jejích narozenin v jedné útulné restauraci, kam mě pozvala, už byla prakticky před porodem. Na vzdutém břiše skleničku s vínem, radostně prohlížela dárky, většinou věcičky pro očekávané miminko. Zhruba každou půlhodinu vybíhala se svým známým před restauraci, aby si vychutnali cigaretu. Všichni jsme se děsili, ale ona se smála. „Kouření ke mně prostě patří, ať si mladej zvyká!“ Když nám za pár let oznamovala, že klučík trpí autismem, týmž dechem dodávala, že čeká další dítě, snad tentokrát už bude zdravé! Stýskala si na svůj osud, zahalená kouřem jak tovární komín.
Nikdo nemůže s určitostí říct, že na vině autismu, astmatu a dalších onemocnění je kouření v těhotenství. Nikdo ani nemůže tvrdit opak. Já osobně si myslím, že by nastávající matka prostě kouřit neměla. Kdyby pro nic jiného, alespoň pro svoje čisté svědomí.
