Článek
Seděla jsem v jednom nádražním kadeřnictví na jihu Čech. Čekala jsem s dcerkou, až bude syn zušlechtěn a zatím jsem se zájmem pozorovala koncert na vedlejším křesle. Rozhodla jsem se, že se ke slečně kadeřnici objednám, ale až se budu vracet z prázdnin domů, na chatě totiž chodím zásadně v culíku a taky - tuhle parádu přece nebudu denně máchat v rybníce…
Mnou napjatě sledovaná zákaznice najednou začala vřískat. „Už s tím foukáním konečně přestaňte! Tvar to nemá žádný, jenom mi přesušujete vlasy! To je šílený, já chtěla normální účes, a vy mi uděláte tohle!“
Kadeřnice, mladá holčina, ztuhla leknutím a celá zrudla. „Přece jste chtěla, …, říkala jste mi, že…“ Zákaznice tak v mém věku ji nenechala domluvit. „Co jsem chtěla, co jsem říkala? Copak jste něco pochopila!? Nic, vůbec nic, chtěla jsem normální účes,“ zopakovala, a já nechápala, proč by měla zrovna ona měla chtít normální účes.
I zepředu byl účes moc pěkný. Přirozený, mladistvě elegantní a slušivý. Slušel dokonce i téhle sani se sešklebenými ústy, která scénu náhle uzavřela: „Tady vám dám dvě stovky, a to můžete být ještě ráda!“ zasyčela na zkoprnělou kadeřnici.
„Tak to ne, to vám zavolám paní vedoucí!“ probrala se. Ženská se najednou začala kroutit. „Já ale nemám tolik času, já hrozně spěchám!“ „To bude hned!“ rázně slíbila kadeřnice a významně se zadívala na ochranku, která korzovala po patře nádražní budovy, teď právě stanula před proskleným kadeřnictvím.
Když dorazila vedoucí, ženská byla jako med. Samá omluva. Nářek. Ale nezaplatí. Netuším, kolik stojí barvení tón v tónu na perfektně sestříhaných dlouhých hustých vlasech plus foukaná, ale dvě stovky to jistě nebudou! Byla jsem připravená zastat se kadeřnice, dosvědčit, usvědčit, zadržet, cokoli. Nespravedlnost tu řvala do nebe a já ji chtěla prospět.
Nebylo to však vůbec potřeba. Paní vedoucí si nevzala ani ta dvě kila. Bleskově vyřídila reklamaci: zákaznice je nespokojena, tudíž neplatí nic!
Byla jsem šokovanější víc než ubohá kadeřnice.
Z kadeřnictví jsme s dětmi sjely o patro níž do bistra. Hodlala jsem si spravit chuť kuřecím plátkem s nivou, což je osvědčená metoda.
Málem jsem vdechla tatarku.
U obřího akvária kousek od nás seděla ta ženská s čerstvým účesem, co se mi tak líbil. Samolibě se načechrávala, každou chvilku se na sebe se zalíbením koukala do zrcadla a nadšeně popisovala svůj zbrusu nový fantastický, fakt luxusní, boží účes někomu v telefonu.
