Reklama, která tě zabije: Druhý dech

Adolf Majer je v existenční krizi. Jako manželovi známé královny Instagramu mu sociální sítě neustále připomínají, o co přišel. Adolfova posedlost profilem bývalé ženy a osobní záležitosti se začnou odrážet v jeho práci pro reklamní agenturu Craven, kde zastává funkci kreativního ředitele.

A pak je tu Jan Švankmajer, ředitel společnosti, sympaťák od pohledu a vášnivý konzument hororu. Jenže co skrývá za maskou starostlivého a bodrého muže? Jakou bolestivou nicotu zažívá, když odloží kravatu? A co ta mladá dívka, trochu skoupá na slovo? Proč se vrhá do práce grafičky v reklamce, když v sebe sama nevěří?

Craven byl pozván do výběrového řízení pro zahraniční firmu nabízející lukrativní zboží. V hotelu Hejmon se tak sejde hned několik reklamních firem prahnoucích po zakázce. A všechny tento výjezd změní.

Druhý dech je rozepsaný do dvaceti pěti kapitol, vyprávěný ze třetí osoby. Děj se odehrává převážně v České Kanadě v hotelu Hejmon a sleduje čtyři lidské osudy. Žánrově je kniha zařazována do hororu, ale z něj, krom pár skromných prvků, nemá moc co nabídnout. V příběhu dominují celkem běžné mezilidské vztahy a problémy, které jsou detailně popisovány a servírovány s velkou dávkou energie. Dílo navozuje smutek, vztek i radost zároveň. Jako sociální drama funguje naprosto skvěle.

Daniel Krásný má specifický styl psaní. Zhruba do poloviny vyprávění nadužívá odkazy na jiná tuzemská i zahraniční díla. Někdy toho je tolik, že prožitek může být narušován neustálým proudem přirovnání a odkazování se. Pak se tento jev vytrácí a dokonce v napínavých pasážích vymizí, což textu jenom prospívá.

Charaktery vyslané decimovat čtenářovy emoce jsou promyšlené do hloubky, mají své motivace, zvyky a povahové rysy. Jsou natolik uvěřitelné, že jakmile vybočí ze svého chování, je to znatelné. Je patrný ten zlom, kdy spisovatel ohnul a pokřivil jejich jednání, aby děj mohl být nadále funkční.

Autor se nebojí odemykat palčivá témata jako smrt blízké osoby, potřeby osamostatnění se a uvědomění si vlastní hodnoty. Naráží na potíže online života skrývajícího opravdovost pod vrstvou pozlátek. Druhý dech, ačkoliv má do hororu daleko, se zaměřuje na strach každodennosti; co když nebudu dost dobrý, co když to nezvládnu, co když mi neuvěří, nezapadnu, nezměním se… protagonisté, ale i antagonisté prochází tímto kolotočem pochyb a obav a stahují čtenáře s sebou.

Prostředí z reklamního světa je neotřelé a tedy zajímavé - dokáže dostatečně upoutat. Pro dílo jsou zvolené kulisy stěžejní, ale tento fakt si dává načas. A spolu s tím se nám v pozadí belhá i neklid. Vyprávění nabírá rychlejší tempo až dlouho za polovinou, ale ani tak negraduje, spíše se přibližuje k pomyslnému vrcholu, aby opět mohla upadnout do letargie. Nakonec má román nejzajímavější část až na posledních stránkách. Přesněji - zajímavější pro ty, kteří celou dobu očekávají slibovaný žánr.

Spisovatel zabrousil i do historie po rozpadu Rakousko-Uherska a skrz stránky nám vykládá nepříjemnou historku z téže doby, kterou nenápadně podsouvá a zasévá první zrnko napětí. Bohužel jak dobře zasel, tak dobře nevypěstoval a úrodu převálcoval úplně jiný příběh. Takže ano, několik děsivých momentů se mezi řádky objeví, ale text je využívá jen jako výplň. Taky často narazíte na vševědoucí poznámky vypravěče o tom, že ten či onen se konkrétní situace nedožije. Po určité době je to únavné a čtenář si může automaticky dělat od charakterů odstup.

Přestože je titul pomalejší a utíká ze žánrové krabičky, lehce se čte a má co nabídnout. Vřele bych ho doporučila lidem, kteří se chtějí bát, ale jen trochu. Kteří raději volí oddechovou četbu s temným tónem napětí a promyšleným dějem. Osudy hrdinů Daniela Krásného jen čekají na to, až čtenář otevře knihu a dopřeje jim druhý dech.