Horory pro děti? Hvězdná hlídka je tím správným řešením

Na první pohled je to obyčejná dívka s láskou k astronomii a touhou stát se tou nejslavnější astronomkou vůbec. A právě kvůli svému snu se žene zahalena nocí a vyzbrojená fotoaparátem ven, aby získala snímek padající hvězdy. Dostane toho však mnohem víc, než by si kdy vůbec dokázala představit. Spadlá hvězda přivábí stíny, které v Malinovém vrchu děsí i samotné rodiče.

Napsat hororový příběh pro děti, který pro ně bude mít zajímavé prostředí a zároveň jim nezpůsobí trauma (jako některé starší pohádky) je velice obtížné. Spisovatel Dominik Fiala se odvážil rovnou do série pro mladistvé a jeho první kniha Hvězdná hlídka s podtitulkem Stíny nad Malinovým vrchem je doporučena pro děti od devíti let.

Čtenáři se setkávají s hlavní hrdinkou Lenkou Sedmikráskovou. Lenka je vykreslena jako ctižádostivá dívka s čistě kladnou povahou. Po celou dobu vyprávění nám odhaluje dobrodružný příběh snoubící se s pohádkou, vetkanou mezi řádky jako legendu. Díky tomu má kniha možnost učarovat a dodávat onen náboj neskutečna a potřeby se vracet nejen za Lenkou a jejími kamarády, ale také za příběhem.

Hororové prvky autor zvolil ve formě Černokněžného pána a stínů s dlouhými drápy. Ti se plíží pod rouškou tmy a otravují Malinový vrch svou lačností a potřebou šířit jen zmar a zkázu. Právě díky přízrakům autor vytvořil děsivou atmosféru, vzbuzující ten správný pocit strachu, bičující naši pozornost. Vše ale v přiměřené dávce právě pro malé čtenáře. Dominik Fiala využívá i čistě zlé postavy k tomu, aby zažily svůj charakterový přerod. Dobro vítězí nad zlem a plamen naděje hoří dál.

Hvězdná hlídka nese svá ukrytá moudra. Čtenář se má možnost střetnout s chápajícími rodiči, dokazující bezpodmínečnou lásku a pochopení pro svou dceru. Lenka má zdravé sebevědomí a vřelý vztah sama k sobě. Setkat se můžete i s pevnými základy přátelství mezi dětmi, ale také mezi zvířaty. Jako druhá hlavní postava ve Hvězdné hlídce vystupuje Pan Kočičí. Kocour je vyobrazen tak, aby byl pro čtenáře co nejvíce sympatický. Díky padající hvězdě je Lenka schopná toulavému kocourovi rozumět a společně si mezi sebou budují silné pouto. Pana Kočičího si oblíbí nejeden čtenář. Tohle moudré zvíře ukrývá nejen zraněnou duši, ale i srdce lva. Je to ten správný přítel plný odhodlání a loajálnosti.

Krátké kapitoly a jednoduchost vyprávění dělají z Hvězdné hlídky tu správné dílo pro začínající knihomoly. Titul kráčí na cestě hororu svou vlastní cestou. Tou, co je více fantaskní a dobrodružná. Nepodobá se chronicky známým hororům pro děti, jako je série Husí kůže od R. L. Stine. Hvězdná hlídka totiž nevsadila jen na strach a bubáky.

I přesto je možné si všimnout, že disciplína ‚psaní pro děti‘ byla přeci jen složitá. Zejména ke konci příběhu jsou dialogy dětí až filozofické. Může se stát, že tyto rozpravy cílovou skupinu minou, nebo neudrží jejich pozornost.

Vizuální stránka knihy, o kterou se postaral Tomáš Mařas, mě osobně neseděla vzhledem k románu a tomu, komu je adresována. Jedná se hlavně o vnitřní černobílé ilustrace. Vyobrazené postavy mi neevokovaly popisovanou dívku, ani mi nepřišly atraktivní. Zároveň pro některé citlivější duše můžou být kresby nepříjemné. To jde do přímé konfrontace s dílem jako takovým. Tam, kde se Dominik Fiala snažil zbrousit hororový žánr o ty kousavé a nepříjemné hrany, tam se grafik opřel do zubatých strašidel s plnou vervou.

Knihu doporučuji. A to i starším dětem a i těm hodně starším dětem. Dominik Fiala má vřelý přístup pro psaní a schopnost upoutat čtenáře k příběhu mladé astronomky a jejího kočičího kamaráda. Proto si Hvězdnou hlídku užijete skrz jakoukoliv věkovou kategorii.