Článek
Ve středu 13. září uplyne 250 let od úmrtí Antona Janši, slovinského včelaře a malíře, který učil včelaření v bývalém Rakousko-Uhersku v době. Narozený byl 20. května 1734, v tento den se každý rok slaví mezinárodní den včel. Původně byl malířem, ale díky své vášni pro včely a svým znalostem o nich se stal učitelem včelařství a podporovali ho vládnoucí Habsburkové. Janša se narodil poblíž města Radovljice severozápadně od hlavního slovinského města Lublaně, kde je v současnosti Muzeum včelařství a centrum slovinského včelařství. Uvidíte tam i typické úly s pomalovanými čely (Janša byl malíř, tak možná proto). Ze Slovinska pochází i u nás nejčastěji chovaná kraňská včela.
O včelách a jejich důležitosti se v poslední době mluví hodně, hlavně v souvislosti s opylováním. Cokoliv, co má barevné květy a chutné plody, závisí na opylovačích, tedy většinou na hmyzu. Není to jen včela, kdo tyto důležité rostliny opyluje, ale i další hmyz, kterého dramaticky ubývá. Takže kdyby nebylo včel, bylo by i méně jídla pro nás, lidi.
Včelařství je u nás hodně rozšířené, máme více než 60 tisíc včelařů, kteří mají cca 700 tisíc včelstev a vyprodukují několik tisíc tun medu ročně. Většina včelařů má včelaření jako koníčka nebo vedlejší činnost, jen málo z nich má včelaření jako hlavní obor činnosti.
Pokud si myslíte, že včelaření je záležitost venkova, tak máte pravdu jen zčásti. Město je pro včely vhodné, protože je tu obvykle pestrá výsadba různých druhů květin a dřevin, které kvetou postupně a včely tak stále mají něco, kam mohou létat. Navíc ve městech se nepoužívají pesticidy a jiné chemikálie tolik, jako na venkovských polích. Několik úlů je třeba na střeše Zemědělského muzea v Praze na Letné. Střecha je přístupná veřejnosti, ale do úlů se pochopitelně nepodíváte.
Včelaření si obvykle spojujeme s produkcí medu. Ideální je jíst med od lokálního včelaře, protože med nakupovaný např. v supermarketu bývá směsí medů z různých částí světa a může obsahovat pyly, na které nejsme zvyklí a na které můžeme být citliví.
Další velmi zajímavý produkt včel je propolis, což je jakási pryskyřice, kterou včely používají k zatmelení otvorů a má i dezinfekční účinky. Obvykle se z ní dělá alkoholová tinktura.
Vosk potřebují včely k tomu, aby vybudovaly plásty a uložily do nich med nebo do nich matka klade vajíčka. V dobách minulých msuel vosk být velmi důležitý produkt, protože bez elektrické energie byly svíčky hlavním zdrojem umělého světla. Dnešní svíčky jsou navíc často z parafínu, vyráběného z ropy, takže ani v tomto směru na včelách závislí nejsme. Ale vůně včelí svíčky je přece jen daleko příjemnější.
V poslední době se využívá včel i k léčení v rámci tzv. apiterapie. Není to jen obvyklý čaj s medem na nachlazení, ale různé kosmetické prostředky nebo přímo pobyt v blízkosti včel (samozřejmě tak, aby na vás včely nemohly). Dokonce i včelí jed, tedy bodnutí od včel může být léčivé.
Pokud máte ze včel hrůzu, tak vás to může překvapit, ale být u včel je samo o sobě uklidňující, což vám potvrdí každý včelař. To bzučení prostě znamená, že se věci (v úle) dějí tak, jak mají. Neznamená to, že vám nehrozí žihadlo. Ale sem tam nějaké to bodnutí většinou člověka od chovu včel neodradí. Ony jsou ty včely prostě úžasné.
Odkazy:
http://mestskapermakultura.cz/2023/09/13/vcely-ve-meste/
https://www.e15.cz/byznys/potraviny/v-cesku-pribylo-10-tisic-vcelaru-novacci-ale-mohou-zpusobit-velke-skody-1390490
