Článek
Znáte slovo permakultura? Víte, co se za ním skrývá?
Permakultura je součástí mého života už tak dlouho, že si to bez ní nedokážu představit. Je to designový systém pro budování lidských sídel/zahrad/projektů, které naplní naše rozumné lidské potřeby a zároveň zachová nebo dokonce zlepší okolní prostředí.
V centru permakultury jsou tři etické principy:
Péče o přírodu je princip, o kterém - doufám - není třeba diskutovat. Na přírodě jsme životně závislí, bez ní nepřežije ani ten největší technokrat.
Péče o člověka znamená péče o naše potřeby. Potřebujeme vodu, jídlo, teplo, ale máme i nehmotné, méně uchopitelné potřeby, např. potřeba sounáležitosti, respektu, smysluplnosti nebo bezpečí.
Spravedlivé sdílení a vůbec spravedlivost je důležitá proto, abychom se cítili ve světě bezpečně a abychom mohli a chtěli fungovat pro dobro svého okolí, nejen sami pro sebe.
Pokud máte pocit, že permakultura je o zahradničení, pak máte pravdu jen zčásti. Původně se skutečně jednalo o pěstování potravin bez destrukce přírody. Permakultura vznikla v Austrálii v 60. a 70. letech, kdy její autor Bill Mollison viděl, jak ničivé dopady má na životní prostředí konvenční zemědělství. Hledal cesty, jak z toho ven a přišel s konceptem permakultury. Psal o ní knihy a učil ji, takže se rozšířila do celého světa, tedy i do České republiky.
Příklad permakulturního řešení? Když pěstujeme plodiny, tak prý nezbytně ochuzujeme půdu a musíme přidávat hnojiva. Ale co když je to jinak? Co když je možné zároveň pěstovat a sklízet a přitom zlepšovat půdu? Co když půdu ničíme svými neuváženými zásahy, nikoliv tím, že z ní sklízíme?
Co kdybychom místo rytí, orání a stálého překopávání raději mulčovali, přidávali kompost a další organický materiál? Pak bychom získali kvalitní živou půdu a díky ní i kvalitní potraviny. Uznávám, že tohle se lépe realizuje na zahradě než na obrovských lánech.
Co kdybychom tento princip - naplnit svoje potřeby a umožnit svému okolí vzkvétat - uplatnili v mezilidských vztazích? Například když chceme být respektovaní a uznávaní, ale zároveň chápeme, že totéž chtějí i ostatní? Uměli bychom vytvořit skupiny s takovými vztahy, kde vládne všeobecný respekt vůči každému členovi skupiny?
