Článek
Digitální detox znamená na nějakou dobu se odpoutat od počítačů, mobilů a dalších elektronických zařízení. Sama na sobě cítím, jak moc jsem zvyklá sahat po mobilu nejen tehdy, když na sebe upozorní nějakým zvukovým signálem, ale často jen tak automaticky, abych zkontrolovala, co je nového. Takový neustálý proud nových podnětů je dost stresující, protože každou informaci musí mozek nějak zpracovat, dokonce i když je to takový detail jako něčí fotka z dovolené.
Soustředěná pozornost je stav, kdy nám jde práce nebo studium mnohem lépe od ruky, jsme několikrát produktivnější, než když těkáme z jedné věci na druhou. Kdybych hledala nějaký nástroj, který bude efektivně narušovat soustředění, tak bych asi nic lepšího, než mobil nenašla.
Ještě horší je, že nám internet a zejména sociální sítě ukazují zkreslenou realitu. Lidé tam dávají hlavně to, čím se chtějí pochlubit, takže jejich životy se nám pak jeví pozitivnější a úspěšnější. Není to proto, že by se skutečně měli tak skvěle, je to proto, že nám takový vylepšení obraz předkládají. A my svůj celý život, včetně chyb a propadů, podvědomě porovnáváme s tím zdánlivě dokonalým životem ostatních. To je hodně silný útok na vlastní pocit sebehodnoty.
Odpojit se na chvíli od všech těch technických hraček je dobrý nápad. Ať už je to pár hodin nebo třeba celý víkend. Jen musíme vymyslet, co tedy budeme dělat, když odložíme počítač i mobil. A měla by to být činnost natolik lákavá a příjemná, že nám pomůže zapomenout na to, že někde je odložený nějaký mobil nebo že nám možná do schránky napadaly další emaily.
Úplně nejlepší se mi jeví být v přírodě. Statisíce let jsme v ní žili a dodnes ji máme v sobě. I když nás život ve městech zformoval k tomu, že beton vnímáme jako bezpečí a v lese se bojíme. Uvědomujete si, jak je to divné? V přírodě jsme se jako druh vyvinuli, les nebo step jsme důvěrně znali a využívali k naplnění svých potřeb. A teď jsme místo toho po velkou část času zavřeni v domech nebo se pohybujeme mezi nimi. Není se co divit, že se teď objevují různé přírodně-relaxační techniky jako Shinrin-Yoku neboli lesní koupel (míněno koupel pro mysl, nikoliv pro tělo) nebo lesní terapie, což jsou aktivity v přírodě, které nám pomůžou vymanit z neustálého přemýšlení o práci, starostech a problémech.
Zahradničení je jednou z činností, kdy jsme v přírodě a v kontaktu s ní, ale zároveň něco děláme, takže tolik nevnímáme chybějící mobil. Kontakt s hlínou prý dokonce působí antidepresivně. Jako zahradnice můžu potvrdit, že dotýkat se holýma rukama hlíny je opravdu příjemné. To, že v zahradě máme pohyb a občas nám vyroste něco zdravého k jídlu, tak to už je takový bonus navíc.
Meditace je další možností, co dělat, když chci strávit čas bez mobilu. Přiznám se, že jsem poněkud unavená tím, jak všude čtu o prospěšnosti meditace nebo návody na ni. Nepochybně je užitečný nástroj ke zklidnění rozrušené mysli. Ale není to všelék ani řešení všech problémů. Nejjednodušší, co můžete udělat, je zavřít oči a soustředit se na to, co je tady a teď. Ne na to, co bylo a co jsme třeba nezvládli, ne na to, co bude, co ještě musíte zvládnout. Ale na to, co se děje právě teď. Co slyším, co cítím, jak vnímám svoje tělo.
Hudba je skvělá. Zejména pokud ji sami provozujete. Podobně tanec, malování nebo psaní. To všechno jsou aktivity, kterými můžeme dobít baterky, a přitom je to fajn zábava. Pro mě osobně je psaní relaxací a u zpívání přímo cítím, jak se mi vrací energie.
Být s ostatními - pěstovat vztahy. Věnovat druhému člověku plnou pozornost, která nebude narušovaná kradmým pokukováním po mobilu. Tohle je moje oblíbená off-line aktivita. Jsem silný extrovert a společnost ostatních lidí mi dělá dobře. Ale i pokud jste introverti, tak nejspíš máte kolem sebe pár lidí, rodinu, přátele nebo kolegy, se kterými jste rádi.
Digitální detox je něco natolik prospěšného, že bychom si ho měli dopřávat často, klidně i denně. I když jsme na techniku natolik zvyklí, že si myslíme, že nás věčné koukání do různých obrazovek nevyčerpává. Vyčerpává a unavuje, jen jsme si na zvykli. A jak se říká, zvyknout se dá i na peklo.
Když jsme si tak snadno zvykli na to zírání do obrazovek, dá se vybudovat i další zvyk. Třeba vypnout mobil v osm večer. Nebo ho schovat - do tašky, do zásuvky, do jiné místnosti - v době, kdy se potřebuju soustředit na práci.
