Článek
Dlouho se pohybuju mezi lidmi, kterým záleží na životním prostředí a snaží se pro něj něco dělat. Vlastně si myslím, že skoro každému člověku záleží na tom, jak to vypadá tam, kde tráví svůj život. Lišíme se ale třeba v tom, jak chápeme ten „svůj svět“, jestli končí u prahu mého bytu nebo jestli zahrnuje celou planetu, nebo je to něco mezi tím. A taky se lišíme v tom, co a jak moc chceme dělat pro zlepšení tohoto světa. Pro jednoho je normální a rozumné vzdát se masa, protože nechce přispívat k existenci velkochovů, pro jiného je to už příliš velká oběť. Hodně důležité také je, jací lidé jsou kolem nás. Nechceme příliš vybočovat a nechceme, aby nás měli za blbce. Takže v rodině, kde mají všichni rádi maso a považují ho za nezbytnou součást stravy, nebude komfortní stát se vegetariánem proto, že chci zachránit planetu. Těžko budu hledat odpověď na argument, že ten malý kousek masa, kterého se vzdám, je detail a drobnost a nic podstatného to nezmění.
Co když tedy chci být nějaký způsobem eko, chci nějak prospět přírodě, ale zároveň nechci, aby si rodina nebo kámoši mysleli, že jsem mimoň? Můj recept je dělat věci, které jsou dobré nejen pro planetu v dlouhodobém horizontu, ale i pro mě teď a tady.
Nejjednodušší je to u zahrádkaření a pěstování vlastního jídla. Zahrádky jsou u nás tradiční, zažité, pěstovat si na nich zeleninu je normální a obvyklé. To, že budete pěstovat spoustu jídla nebo se vyhýbat chemikáliím, to nikoho nepřekvapí ani to z vás nedělá exota. Pravda, je to řešení jen pro někoho, ne každý chce nebo může mít zahrádku.
Co takové nakupování biopotravin? Zkuste koupit biomléko a zároveň trvanlivé mléko v krabici. A chutnejte obojí zároveň. Pak už možná nebude třeba přesvědčovat se o tom, co je lepší a že ten rozdíl v ceně je i zároveň rozdíl v kvalitě. Bohužel často jíme ve spěchu, nevěnujeme pozornost ani tomu, co jíme, ani tomu, jak se naše tělo cítí. A pak logicky nevidíme problém v tom, že se cpeme mizerným jídlem. (Ne že bych v tom byla zrovna dobrý vzor, taky si - výjimečně - koupím něco jen tak do ruky, protože zrovna odněkud někam spěchám a nestíhám se pořádně najíst. Ale kdo jsme dokonalý, že?)
Když se snažím omezit maso, tak tím důvodem by mohlo být to, že masová jídla obvykle obsahují hodně tuku, takže když chci zhubnout nebo si udržet váhu, tak mi v tom zelenina a luštěniny hodně pomůžou. Nebo můžu argumentovat cenou. Porovnejte si cenu fazolí a masa a bude vám jasné, že ten potenciál ušetřit tady fakt je.
U biotextilu je pro mě argument zcela jasný: rozhodně nechci, aby to, co nosím přímo na těle, bylo plné chemikálií, které by moje kůže absorbovala. A už vůbec bych to nechtěla pro malé děti. Takže třeba miminčí oblečení z biobavlny se mi jeví jako mimořádně dobrá investice.
A možná úplně nejlepší oblast, kde by se s ekologickým chováním mohlo začít, je šetřit potravinami. Dost potravin, které koupíme, se ani nesní a skončí v koši nebo v lepším případě v kompostu. Když toho nevyužitého jídla bude méně, ušetříme tak trochu planetu i svůj rozpočet. Můžete začít tím, že začnete sledovat a zapisovat do kalendáře, co a kdy vyhazujete. Jestli je to chleba, který nestíháte sníst nebo jestli máte ve zvyku navařit příliš mnoho a zbytky pak vyhodíte. Jestli se vám nejčastěji kazí zelenina nebo zapomínáte věci v lednici a nacházíte je až ve stavu pokročilého rozkladu. Když uvidíte, proč se u vás jídlo dostává do koše, je snadnější najít příčinu a nějaké rozumné řešení.
Mám velkou důvěru v lidi a v to, že se chtějí chovat ohleduplně vůči svému okolí. Jenom pochopitelně nechceme, aby nás naše okolí považovalo za divné nebo extrémisty. Přece jen máme povinnost a potřebu postarat se sami o sebe. A to i tehdy, když nás fakt hodně děsí stav světa a směr, kterým se ubíráme.
