Článek
Pro přírodu to rozhodně dobře není. Takřka s každou ekonomickou činností je spojen nějaký nežádoucí vliv na okolní prostředí - odpady, pachy, kouř, prach, znečištěná voda nebo výfukové plyny z dopravy. Pokud se vám nějaký provoz zdá čistý a „ekologický“, je to jen proto, že spoustu věcí nevidíme, třeba výrobu betonu na stavbu provozu nebo výrobu elektřiny. S nějakou mírou znečištění si příroda poradit dokáže, ale když je toho moc, tak je toho prostě moc.
Znamená to, že máme okamžitě stopnout veškerou výrobu a dopravu? Pomohlo by to? Nejspíš ano. Možná si ještě pamatujete na obrázky z doby kovidové, kdy se výroba radikálně utlumila a v některých městech (zejména zahraničních velkoměstech) byl najednou viditelně čistší vzduch. Takže zastavit výrobu by pozitivní vliv na životní prostředí mělo. Co ale my a naše potřeby?
Dneska už si spoustu věcí vyrobit nedokážeme, nahradily nás stroje, takže ty továrny fakt potřebujeme, abychom naplnili svoje materiální potřeby. Pamatuji se na dobu za komunistického režimu, kdy byly obchody poloprázdné a když už něco „lepšího“ přišlo, schovaly to prodavačky pro své známé. K tomu se docela jistě vrátit nechci.
Dneska je to úplně jinak - obchody jsou plné zboží a vyrobit už není problém. Problém je prodat, proto firmy vydávají obrovské částky za reklamu, aby přesvědčily zákazníky, že právě ten jejich výrobek nutně potřebují. Napadlo vás někdy, jaké obrovské množství peněz musí být vázáno v zásobách všech těch obchodů, velkoobchodů, supermarketů a hypermarketů? A další peníze stojí ta reklama i ty krásné prosklené chrámy konzumu, kam chodíme za nákupy i zážitky.
I doma máme zásoby věcí. Například oblečení. Většina lidí má spoustu oblečení, ze které nosí jen malou část. Větší část jen leží ve skříni a zabírá místo. Buď už se nám to nelíbí, nebo jsme přibrali, nebo to nemáme s čím zkombinovat nebo je to onošené a vytahané. Ale i za ty nenošené věci jsme museli zaplatit. Někdo je musel vyrobit a dopravit do obchodu se všemi těmi ekologickými škodami, které každá výroba přináší. Když se uděje nějaká katastrofa a dobročinné organizace začnou sbírat oblečení, tak se jim ho velmi rychle sejde spousta. Pochopitelně, protože ho doma spoustu máme.
Obzvlášť špatné mi to připadá u jídla. Celosvětově se prý vyhodí cca třetina potravin. To je strašné číslo. To znamená, že třetina polí by vůbec nemusela být obdělávaná a stejně bychom měli dost potravin. Nebo kdyby se ta třetina dala distribuovat tam, kde lidé hladoví, vyřešili bychom jeden velký krutý problém. Místo toho házíme jídlo do koše a pak ho vyvážíme na skládku, kde hnije a produkuje skleníkové plyny.
Když mi za takových okolností někdo vykládá o ekonomickém růstu, tak nemůžu souhlasit. Kam chceme růst? Proč? Už teď je přebytek různého zboží v obchodech i v našich domácnostech. Jediné, co potřebuje růst je náš rozum. A vědomí toho, že víc materiálního bohatství už nám štěstí nepřinese.
Byla bych ráda, kdybychom se dokázali pohybovat někde mezi těmi dvěma extrémy. Abychom nestrádali nedostatkem nejen my v bohaté Evropě, ale i ve zbytku světa. Zároveň abychom neplýtvali. Abychom se naučili naplňovat svoje potřeby udržitelným způsobem. To by ale musela proběhnout v našich hlavách radikální změna. Změna od filozofie urvi co můžeš ke zcela odlišné filozofii ber ohled na ostatní.
