Článek
Prý je dobré nespoléhat na paměť a všechno si psát. Jen potřebujete spolehlivý systém, abyste to napsané neztratili. Když mozek ví, že informace jsou někde bezpečně uložené, nemusí si je pamatovat a může přemýšlet a tvořit nebo třeba odpočívat.
Mně se osvědčuje zapsat si věci tehdy, když se mi toho honí v hlavě příliš mnoho, cítím chaos a nedaří se mi přemýšlet ani odpočívat.
V psaní seznamů jsem fakt dobrá. Píšu si je na papír a nechávám na viditelném místě, abych na ně nezapomněla. Píšu si je do mobilu. Vyzkoušela jsem několik internetových aplikací. Končilo to vždycky stejně: zapisovala rychleji, než jsem stíhala ty úkoly plnit. A ty nesplněné úkoly mě ale stresovaly tak, že občas ten papír/apku radši neviděla a ignorovala.
Pomohlo mi, když jsem si uvědomila, že úkolů, nápadů a podnětů je nekonečně a není možné zvládnout všechno. Je potřeba si vybírat. Život mi připadá jako jídelní lístek, ze kterého je třeba si vybírat. Nepustit si k sobě všechno, co volá po mojí pozornosti.
A občas - nebo raději často - ten seznam proškrtat a zbavit se věcí, které by možná byly fajn, ale nejsou dostatečně důležité. To mi moc nejde, ale pomáhá mi, když si položky ze seznamu rozdělují na to, co je fakt důležité a na to, co může počkat. Když už vím, že nestihnu všechno, tak se aspoň postarat o to, co je klíčové.
Ale nejtěžší je zbavit se toho provinilého pocitu, že jsem něco nestihla. V tom mám ještě značné rezervy.
