Článek
Když se mluví o ekologii a životním prostředí, nedá se opominout téma odpadů a jejich recyklace. Naše republika je prý v recyklaci odpadů na vysoké úrovni. To neumím posoudit, ale i kdybychom recyklovali jako diví, má to své meze a klimatickou změnu tak nevyřešíme.
Aby mi bylo dobře rozuměno: jsem všemi deseti pro recyklaci. Jen mi vadí, když ji vnímáme jako klíčovou a přehlížíme kvůli ní jiné ekoproblémy, které nejsou tak viditelné.
Výhoda odpadu je v tom, že ho vidíme. Nelze ho ignorovat, protože pak by se nám doma nebo na ulici začal kupit. Můžeme ho změřit, zvážit, spočítat, prozkoumat jeho složení. Taková zkoumání dělá např. firma Ekokom a z jejich údajů vyplývají následující informace:
Zhruba čtvrtina komunálního odpadu (tedy toho, co vyhazujeme z domácností) je bioodpad. Přitom je to ten nejjednodušeji recyklovatelný „odpad“, ze kterého vzniká kompost.
Zhruba desetina komunálního odpadu jsou plasty. Těch vyprodukujeme opravdu hodně, plast je jako obalový materiál díky své lehkosti, pružnosti a odolnosti velmi oblíbený. Balení do plastu dokáže prodloužit životnost potravin. Použitý plast pak hodíme do tříděného odpadu a máme dobrý pocit z toho, že se ten materiál vrátí do oběhu. Bohužel s recyklací plastů to není tak jednoduché. Je jich řada druhů, navíc jsou v nich různé přídatné látky, takže recyklovaný plast bývá materiál horší kvality, než ten původní.
Malou část domovního odpadu tvoří papír. O papíru je obecně známo, že se dá recyklovat a většinou ho dáváme do speciálních kontejnerů, ale neodporučuje se dávat do tříděného odpadu papír mastný, mokrý nebo znečištěný potravinami. Takový papír však lze kompostovat, zejména, pokud není potištěný, např. krabice od dortů, papírové tácky po grilování nebo krabice od pizzy. Pokud máte kompost, natrhejte takový materiál na menší kousky a klidně ho tam přidejte.
Třídění odpadu je zcela jistě výborná věc, jen má jeden drobný háček. Tříděním uklidníme svoje svědomí a neřešíme pak, zda ten odpad vůbec musí vzniknout. Protože nakládání s odpady, byť vytříděnými, je drahé. Mnohem lepší je hledat cesty, jak naplnit svoje potřeby jednodušeji, bez nutnosti produkovat to šílené množství odpadů. Proto dnes vznikají (a bohužel i zanikají) bezobalové obchody, kde si potraviny naberete do vlastních obalů. Pozoruji, jak si lidé zvykají nosit vlastní plátěné nákupní tašky místo igelitek. Obchodní řetězce začali nabízet síťované textilní sáčky na ovoce a zeleninu, což považuju za skvělý nápad, protože jsou prodyšné a zeleninu v nich můžete doma skladovat a nehnije tak, jak by to mu bylo v igelitovém sáčku. Zálohované plastové kelímky, které vídám na některých slavnostech, jsou také skvělý nápad. Dají se využít i k propagaci, pokud si na ně pořadatel nechá natisknout své logo.
Předcházení odpadů může jít ještě mnohem dál. Můžeme si nosit vlastní lahev na pití. Pitnou vodu si dnes natočíte úplně všude a vyjde vás to nesrovnatelně levněji, než kupování nápojů v plastových lahvích. Vlastní hrnek místo jednorázového kelímku je také varianta. Obvykle s sebou nosím plechový termohrnek, který v ruce nepálí a káva v něm vydrží déle teplé. A taky z něj chutná lépe než z toho plastového.
Možná namítnete, že to jsou maličkosti, které klimatickou krizi nevyřeší. Máte pravdu. Někde ale začít musíme. A u sebe to jde nejsnáze.
