Článek
Věříte na smůlu v pátek třináctého? Zjistila jsem, že dařit se nemusí ani v pondělí třináctého. Tento den byl určen návštěvám u lékaře. Jedu s babičkou do nemocničního areálu a hned u vjezdu startují problémy. Máme průkazku ZTP, nemusíme platit parkovné. Jdu se zeptat na vrátnici nemocnice, jak obsloužit přístroj ke vjezdu u závor. Je to jednoduché, zní poučení, jen přiložit kartu ZTP k displeji. Pohybuji kartou nahoru a dolů, vpravo vlevo, závora se nezvedá. Zkouším to znovu a znovu, za mnou se řadí kolona aut. Jako bych slyšela rozčilené řidiče, co to tam ta ženská dělá! Zaujata přístrojem jsem si nevšimla, že závora se už tiše a nepozorovaně zvedla. Paní z vrátnice na mne volá, už můžete jet ! Celá rudá od studu vjíždím do areálu nemocnice.
Vezu babičku k zubnímu lékaři na plánované vytržení zubu. Tenhle zub jí vydržel celých devadesát let. Ale musí ven, začal zlobit. Před ambulancí si všimnu, že babička má na každé noze jinou ponožku a jednu dokonce patou nahoru. Nu snad si toho v ambulanci nevšimnou. Babička usedá do křesla a sděluje lékaři, že se trhat nebude. Chce si ponechat poslední vlastní zub. Zřejmě na ni negativně zapůsobilo to všechno nablýskané nářadí kolem. Tak proč jsme vlastně k panu zubaři jely ? Zubař je zklamaný, trhá zuby rád.
Druhá návštěva je na plicním. Trpím astmatem, běžná kontrola. Zde zjišťuji, že jsme dorazily o dvě hodiny později, než jsme měly. Stydím se podruhé, že bych se spletl? Sestřička zápasí s počítačem, prý se zablokoval, nemůže se dostat k mé dokumentaci. Jak tedy zjistila, na kterou hodinu jsem pozvaná ? Na lavičce v čekárně sedí starší paní, sotva popadá dech. Je patrné, že má akutní problém s dýcháním. Přichází lékařka, rozčileně výrazně zvýšeným hlasem odmítá paní vyšetřit: „Kdo vás sem poslal? Nejste objednaná. Tady budete čekat hodiny než vás možná vezmu anebo vás pošlu někam jinam.“ To vypadá na syndrom vyhoření, ovšem u tak mladé doktorky? Stará paní dýchavičně vysvětluje, že nemůže dýchat, z ambulance ji poslali na rentgen, odtud ji poslali na plicní a za to přece nemůže. Všichni pacienti v čekárně ztuhli nad drsným jednáním paní doktorky a mně bylo té paní opravdu líto. Nabízím, že přijdu jindy, ať nemocnou paní vyšetří (a ani nemám náladu na špatnou náladu paní doktorky. ) Vracím se k autu, páni, zřejmě celé hejno ptáků mělo průjem, tak z**é okno jsem ještě neměla. Omlouvám se za ten výraz, avšak výstižnější termín neexistuje. Nu a je zapotřebí vyjet z areálu nemocnice. Myslím si, že už vím, jak na to, sebevědomě pohybuji kartou ZTP po displeji a …závora opět nereaguje. Blíží se pocit zoufalství, náhle se ozve z přístroje hlas : „Potřebujete pomoc? Musíte zazvonit, tzn. zmáčknout ten červený knoflík.“ Aha, jedu…Vtom mi volá přítelkyně svůj příběh. Též se jí nedaří v pátek třináctého. S dcerou a vnoučaty na procházce v lese si její dcera při nešťastném pádu zlomila ruku. Ihned jely na chirurgii. Po tříhodinovém čekání jim lékař sdělil, že ruka musí být co nejrychleji operována, jinak nebude funkční. Zavolali chirurga operatéra a ten operaci provést odmítl, prý ať ji operují v Brně, kde má stálé bydliště. A jak se tam asi dostane ? Řídit auto nemůže, bolest je převeliká a po boku 2 malé děti… No co to s těmi našimi lékaři je ? Nebo že by se tohle dělo jen proto, že je třináctého ? Den však ještě neskončil.
Přiblížila se hodina oběda, měla jsem v plánu pozvat svého syna, který přijel po deseti letech pobytu v USA na návštěvu. Velice se těšil na své rodné Česko, které mu po tak dlouhé době utkvělo v paměti především v podobě svíčkové na smetaně a klasické vepřo- knedlo- zelo. Navštívili jsme čtyři restaurace s přáním dát si pravou českou svíčkovou. Věřte nebo ne, všude nabízeli pizzu, steak, nebo dokonce brynzové halušky, avšak svíčková v pátek třináctého k nedohledání. A aby toho nebylo dost, před tou poslední hospodou jsme si všimli, že babička má na nohou červené papuče s vánočním motivem. Byl květen. No a pak nevěřte na smůlu dne třináctého. Strach z třináctky je mezi lidmi na většině území světa tak rozšířený, že dostal i své „krásné “ pojmenování – triskaidekafobie (tris v řečtině znamená 3, kai znamená a deka je desítka). Z čeho tento iracionální předsudek pochází ? Opírá se o reálné historické události, například na Poslední večeři Páně bylo 13 apoštolů a nato byl Ježíš ukřižován. Jidáš byl považován za třináctého apoštola a zradil. Mnoho soustav končí číslem 12 – máme 12 měsíců v roce, 12 znamení zvěrokruhu12 bylo bohů na Olympu, třináctka je překročení, něco navíc a to je špatně. Co říci na závěr ? Nenechte se ovlivnit, podle odborníků žádná prokazatelná spojitost smůly a neštěstí s číslem 13 neexistuje, jde jen o autosugesci a pověru. (Ale jistota je jistota. Svatbu si raději naplánuji na jiné datum a číslo pokoje na hotelu rovněž…Co kdyby..Nikdy nevíš…)
