Článek
Jestli se chystáte na tuto cestu a smrt je něco, čemu se chcete vyhnout, je tento článek právě pro vás.
Jak vznikla Svatojakubská cesta?
Camino, neboli pouť do Santiaga, začali lidé chodit na počest svatého Jakuba. Za šíření křesťanství ho zatkli vojáci panovníka Heroda Agrippy I. a roku 44, okolo Velikonoc, mu byla setnuta hlava. Byl tak prvním apoštolem Ježíše Krista, který prošel mučednickou smrtí.
Ostatky svatého Jakuba byly nejprve přeneseny z Jeruzaléma do kláštera Raithu na Sinaji, pravděpodobně za vlády císaře Justiniána I. Poté je tři mniši odnesli ze Sinaje do Galicie ve Španělsku na ochranu před Saracény (muslimskými vojsky, která dobyla část Evropy) a nakonec byly přemístěny z Irie Flavie do Santiaga de Compostela, kde je objevil biskup Teodomir. Král Alfons II. zde nechal postavit chrám.
Všechny cesty vedou do Santiaga de Compostela
Cest do Santiaga je mnoho. Všechny jsou inspirované cestou, kterou ušli při přepravě ostatků svatého Jakuba. Začátků cesty je mnoho, můžete začít od prahu svého domu, z Francie nebo z oblíbeného Porta v Portugalsku.
Proč jít na Pouť?
Mnozí si myslí, že je nutné mít náboženské důvody, ale to opravdu není pravda. Většina lidí, kteří dnes tuto cestu podniknou, nejsou věřící. V dnešním rušném a zrychleném světě lidé potřebují zpomalit, i když většina moc neví, co to vlastně znamená. Chodí proto do Santiaga, aby našli klid. Mnoho poutníků bere Camino jako duchovní cestu, na které si touží zodpovědět důležité otázky.
Já jsem se vydala na Camino po maturitě, šla jsem z Porta přímořskou cestou a doufala, že na cestě přijdu na to, co s životem dál, protože po maturitě mi přišlo, že pořád někam směřuji, ale už ani nevím kam.
S čím jsem se na cestě potkala, a Vy nemusíte
Na své cestě jsem udělala mnoho chyb, kterým se můžete vy vyvarovat.
Spát venku? Prosím ne.
Já jsem si představovala svoji cestu se vším všudy a přespávala jsem ve spacáku u cesty, jak se dalo. Tento způsob cestování není moc šťastný. V Portugalsku i Španělsku se střídá období veder s obdobími silných dešťů, a můžu vám říct, že spát v bouřce a vzbudit se do bouřky je opravdu nepříjemné. Využijte raději hostely, které jsou po cestě opravdu všude a za málo peněz.
Spaní v hostelu vám navíc ušetří hodně místa v krosně, protože na spánek venku potřebujete spoustu věcí, které v hostelu opravdu mít nemusíte.
Těžká krosna
Měla jsem s sebou jen to nejnutnější – alespoň jsem si to myslela. Krosna nabalená kosmetikou, oblečením a jídlem vážila 10 kilo, a to bylo opravdu neúprosné. Krosna řezala do ramen a byla jsem z její tíhy opravdu vyřízená. Doporučuji si sbalit opravdu jen pár nejnutnějších věcí.
- Hygiena: Kartáček na zuby, malá pasta a tuhé mýdlo – nic víc nepotřebujete. Když ještě pořídíte mýdlo, které neškodí přírodní vodě, můžete ho používat i v řece, a máte vyhráno.
- Oblečení: Jedna mikina, jedny kalhoty, jedny kraťasy, dvě trička, dvoje spodky/kalhotky, dvoje ponožky, v letním období kšiltovka, a to stačí. Víc toho neberte. V každém hostelu je možnost si oblečení vyprat a umýt se, takže se nemusíte bát, že naplníte rčení Zibury, že poutník jde dřív cítit než vidět.
- Doklady: Vemte si se sebou občanku, cestovní pas a hotovost. Po cestě potkáte hodně trhů a podobná místa, kde jistě hotovost oceníte. Možností platit kartou není tolik.
- Záliby: Čím méně, tím lépe, ale každý máme své vlastní způsoby, jak si cestu zaznamenávat. Někdo si rád cestu fotí, někdo si píše deník, někdo potřebuje talisman. Nezdráhejte se vzít si něco takového se sebou, ale zvažte, zda to opravdu potřebujete – protože se vám vše pronese.
Jídlo nenoste se sebou do zásoby
Všechno, co máte na zádech, se pronese – to mi věřte. Je lepší se najíst, když potkáte město, v okolí hostelu apod., než se sebou tahat těžké zásoby. Nemusíte se bát, po cestě nechávají místní u svých domů bedny s občerstvením, takže i když zrovna neprocházíte trhem či městem, jídlo se vždy najde.
Nebojte se mluvit s ostatními poutníky
Já mluvím anglicky špatně a moc nerozumím, vyhýbala jsem se tedy hovorům s jinými poutníky, a zpětně mě to mrzí. Ostatní vám mohou předat cenné informace a poznatky a jelikož se rozhodli pro stejné dobrodružství jako vy, pravděpodobně si budete mít co říct.
S kým jít?
Svoji společnost zvažte velmi dobře. Já šla se známým, a zpětně toho lituji. Nemohla jsem své emoce dávat najevo tak, jak jsem chtěla, pořád jsem se krotila a přizpůsobovala, a velmi mě to na cestě svazovalo. Jestli jdete na cestu ze spirituálních důvodů nebo si chcete na něco přijít, nechte všechno a všechny doma, tak budete moci cestu nasát nejvíce. Jestli toužíte po společné cestě s někým dalším, velmi dobře to zvažte.
Je to opravdu taková jízda?
Ano, Camino je skutečně zážitek na celý život, který vám mnohé prozradí o vás samotných. Když jsem byla na pouti, nenáviděla jsem to. Bylo mi zima, všechno mě bolelo, moje puchýře se vrstvily, člověk, který šel se mnou, mi pil krev, a přála jsem si jen být doma. Ale i když je to už 3 roky od mé cesty, stále docházím k věcem, které mi cesta ukázala – a pravděpodobně ji podstoupím znovu, a sama. Jestli jsem vás úplně neodradila, těším se, že Vás potkám. Buen Camino!
