Zapomenuté vzpomínky: Život s Alzheimerovou chorobou

Riziko jejího vzniku výrazně roste s věkem a po šedesátce se výskyt v dané věkové skupině každých pět let zdvojnásobuje. Ačkoli mezi pohlavími nejsou v jednotlivých věkových kategoriích výrazné rozdíly, nemoc častěji postihuje ženy, zejména po 85. roce života.

Demence není konkrétní nemoc, ale souhrnné označení pro soubor příznaků, které souvisejí s postupným zhoršováním mozkových funkcí. Ovlivňuje především paměť, myšlení, orientaci, jazyk, schopnost plánovat nebo řešit problémy – a může zasáhnout i osobnost člověka. Nejčastější příčinou demence je Alzheimerova choroba, která stojí za 50 až 60 % všech případů.

Vedle Alzheimerovy choroby existují i další formy demence. Mezi nejčastější patří vaskulární demence, která vzniká v důsledku poškození cévního systému v mozku, často po mozkové mrtvici. Dalším typem je demence s Lewyho tělísky, která se projevuje nejen kognitivním úpadkem, ale také halucinacemi a motorickými poruchami podobnými Parkinsonově nemoci.

Podle některých výzkumů je rozdělení příčin demence následující:

Prvním a nejtypičtějším příznakem Alzheimerovy choroby jsou potíže s pamětí, zejména se zapamatováním si událostí z nedávné doby. V počáteční fázi si nemocný problémy často ještě uvědomuje, ale jak onemocnění postupuje, přibývají další příznaky – nejprve psychické, později i fyzické – a změn si začíná všímat především okolí. Postupná ztráta soběstačnosti přináší nejistotu, frustraci a závislost na pomoci druhých.

Mezi varovné signály Alzheimerovy choroby patří například ztráta paměti narušující běžné činnosti, problémy s řečí či racionálním úsudkem, zakládání věcí na nesprávná místa, ztráta iniciativy nebo výkyvy nálad a změny osobnosti. Typické je i zhoršující se abstraktní myšlení a potíže s vykonáváním dříve rutinních úkonů. Čím dříve jsou tyto projevy rozpoznány, tím větší je šance na zpomalení progrese onemocnění pomocí dostupné podpory a léčby.

Diagnostika Alzheimerovy choroby je náročný a komplexní proces – odborné studie ukazují, že správně je rozpoznáno jen 20 až 30 % případů. Neexistuje totiž žádný jediný test, který by nemoc jednoznačně potvrdil. K přesnému určení diagnózy je zapotřebí kombinace vyšetření a zkušený lékař, který dokáže rozlišit jemné rozdíly mezi jednotlivými typy demence.

Vyšetření obvykle začíná podrobným rozhovorem s pacientem a často i s jeho blízkými. Lékař se zaměřuje na změny v chování, paměti a schopnosti vykonávat běžné činnosti. Následují specifické testy jako MMSE, test hodin nebo tzv. sedmiminutový test, které hodnotí kognitivní funkce. Dále se provádějí laboratorní testy, aby se vyloučily jiné možné příčiny potíží, například poruchy štítné žlázy nebo nedostatek vitamínů. Nedílnou součástí diagnostiky je i vyšetření mozku pomocí CT nebo magnetické rezonance, které může odhalit strukturální změny typické pro Alzheimerovu chorobu.

Lidský mozek je nesmírně složitý orgán tvořený více než 100 miliardami nervových buněk – neuronů. Ty spolu komunikují pomocí synapsí, což jsou drobná spojení, jimiž si buňky předávají informace. Přenos probíhá prostřednictvím chemických látek zvaných neurotransmitery, které fungují jako „poslíčci“ – přenášejí podněty z jedné buňky na druhou, až se dostanou do příslušných oblastí mozku, kde jsou dále zpracovány. Právě tato neustálá výměna informací nám umožňuje myslet, pamatovat si, vnímat svět kolem sebe a reagovat na něj.

U Alzheimerovy choroby dochází nejprve k poškození synapsí. To znamená, že komunikace mezi nervovými buňkami začíná selhávat – neurony si nedokážou předávat informace tak, jak by měly. Výsledkem jsou poruchy paměti, dezorientace a další příznaky typické pro toto onemocnění. Jak nemoc postupuje, dochází i k odumírání samotných nervových buněk, které už mozek nedokáže nahradit. Postupný úbytek těchto buněk pak vede k celkovému úpadku kognitivních funkcí a schopnosti samostatného života.

Přesná příčina Alzheimerovy choroby zůstává i přes desetiletí výzkumu nejasná. Vědci se však shodují, že klíčovou roli sehrávají dvě patologické změny v mozku. První z nich jsou tzv. senilní plaky – shluky beta-amyloidu, bílkoviny, která se hromadí mezi nervovými buňkami a narušuje jejich komunikaci. Druhou změnou jsou neurofibrilární klubka tvořená abnormálně pozměněným (hyperfosforylovaným) tau proteinem, který se hromadí uvnitř neuronů a narušuje jejich vnitřní strukturu. Tyto procesy vedou postupně k odumírání nervových buněk a úbytku mozkové tkáně, což se navenek projevuje ztrátou paměti a dalších kognitivních funkcí.

V raném stádiu Alzheimerovy choroby se začínají objevovat poruchy krátkodobé paměti – člověk si hůře zapamatovává nové informace, ztrácí předměty nebo nedokáže sledovat běžný rozhovor. Často také hledá správná slova nebo ztrácí nit během vyprávění. Prostorová a časová orientace je narušena, a tak je obtížnější vyřídit složitější úkoly, například platby nebo vyplňování dokumentů. Mnozí si počínajících změn všimnou sami a reagují stažením do ústraní ze studu či nejistoty.

Středně pokročilé stádium přináší výraznější ztrátu dlouhodobé paměti – pacient si nevzpomíná na klíčové životní události, a přesto může mít pocit, že prožívá dětství nebo dospívání. Dezorientace se prohlubuje natolik, že se člověk ztrácí i ve známém prostředí. Ztrácí soběstačnost, potřebuje celodenní péči a často projevuje neklid, bloudění nebo tendenci k útěku. Kromě toho se objevují změny nálad, deprese, paranoidní myšlenky nebo halucinace, které situaci ještě více komplikují.

V pozdním stádiu je nemocný odkázán na pomoc druhých ve všech oblastech života. Řečové schopnosti jsou výrazně omezené, přidávají se problémy s polykáním, dýcháním i inkontinence. Kvůli oslabenému imunitnímu systému jsou pacienti náchylnější k infekcím. Průměrná délka života po stanovení diagnózy je přibližně osm let, ale onemocnění může trvat i dvě desetiletí. Průběh se může lišit podle individuálních faktorů a bývá komplikován dalšími zdravotními obtížemi, včetně souběžných forem demence či cévních mozkových onemocnění.

Alzheimerova choroba zásadně mění život nejen nemocného, ale i jeho nejbližších. I když ji dnes nelze vyléčit, včasné rozpoznání příznaků a vhodná podpora mohou výrazně zlepšit kvalitu života. Porozumění tomuto onemocnění je prvním krokem k empatii, trpělivosti a důstojné péči.

Zdroje: Alzheimer, NZIP, Dr.Max, SZU