V Guatemale objevili nefritovou masku mayského božstva

Hrobka, která se nachází na archeologickém nalezišti známém jako Chochkitam poblíž hranic dnešního Mexika a Belize, byla podle prohlášení Tulanské univerzity pohřebištěm dříve neznámého mayského krále.

Zpočátku byli vědci schopni najít tunely, které vykopali vykrádači hrobek. Tyto struktury se jim podařilo odhalit pomocí technologie lidar. Tato technologie uvolňuje laserové paprsky z letadla přes husté listí džungle za účelem mapování země.

V hrobce bylo nalezeno několik neuvěřitelných pohřebních darů. Kromě mozaikové nefritové masky zde bylo také 16 lastur měkkýšů a hieroglyfy, které byly vyřezány do stehenních kostí lidí. Mezi ně patřila kresba muže držícího nefritovou masku, která je podobná té, která se nachází v královské hrobce.

Archeologům se také podařilo najít vzácnou ústřici ostnatou, kterou královská rodina používala jako platidlo a šperky. Může být také použito v obětních a náboženských darech.

Vědci se domnívají, že hieroglyfy identifikují otce a dědečka krále. Věří také, že slouží jako spojení s vládcem států Teotihuacan a Tikal Maya.

Francisco Estrada Belli, hlavní archeolog a odborný asistent výzkumu, který hrobku v roce 2022 našel, vysvětluje, že tento druh objevu je podobný výhře v loterii, pokud jde o informace. Estrada Belli dodává, že otevírá okno do období, o kterém máme k dispozici jen minimum textů.

Toto období, které se nazývá klasické mayské období, trvalo přibližně od roku 250 do roku 900 našeho letopočtu. Je považováno za zlatý věk a vrchol vlády mezoamerické civilizace. Podle History, byla klasická mayská civilizace schopna expandovat do přibližně 40 měst, včetně Uaxactúnu, Tikalu, Dos PIlas, Bonampaku a Palenque. Každé město bylo osídleno zhruba 5 000 až 50 000 jednotlivci. Když byla na svém vrcholu, mohla Mayská populace dosáhnout 2 000 000 nebo dokonce 10 000 000.

Kvůli rabování však existuje jen velmi malé minimum zbývajících fyzických důkazů týkajících se této éry. Ve skutečnosti bylo objevení královské hrobky pouhým štěstím, protože lupiči, kteří zde kopali, byli pouze dva metry od pohřební komory, než nakonec oblast opustili. Badatelé měli také štěstí, protože jedinou škodou, kterou hrobka zaznamenala, kromě jejího přirozeného rozkladu, bylo zřícení jejího kamenného stropu.

Archeologové plánují provést testy DNA a analýzu kostí, aby se dozvěděli více o obyvateli této hrobky.