Článek
V době covidové jsme začali online nakupování využívat naplno. Jasně, na internetu jsem nakupovala už předtím, protože bydlím na polosamotě a do města to mám daleko. Navíc nejsem zrovna milovník trávení času v nákupních centrech. Ne že bych to odsuzovala, každý má jiný styl, ale já to prostě nemusím.
Když mi dcera sdělila, že už i k nám, do „obydlené zatáčky“, jak nazývá rodný dům, jezdí rozvozce potravin, řekla jsem si: „Proč to nezkusit?“ A tak jsem se pustila do dobrodružství s online nákupem.
První pokus – aneb všechno musí být jednou poprvé
Protože doprava zdarma byla až od určité částky, rozhodla jsem se udělat pořádný nákup. Lednička prázdná, trvanlivé potraviny docházely – dokonalá příležitost. Uvařila jsem si kafe, pohodlně se usadila k počítači a pustila se do toho.
Musím říct, že nejvíce se mi líbila možnost filtrovat potraviny a srovnávat si je podle ceny. Když jde o mléko ze supermarketu, je mi jedno, co je to za značku. Naklikávala jsem si do virtuálního košíku jednu položku za druhou a libovala si, jak mi to pěkně jde.
A co víc – nekoupila jsem nic, co jsem nepotřebovala! Žádné boční uličky plné čokolád nebo chipsů, co mě obvykle zlákají v kamenných obchodech. Tady jsem měla klid na přemýšlení.
Trochu nervózní jsem byla jen při zadávání doručovací adresy – ale nakonec to šlo. Vybrala jsem datum doručení a těšila se na druhý den.
Přijel milý kurýr, zaparkoval před našimi vraty a začal z auta vytahovat neuvěřitelné množství papírových tašek. Zděšeně jsem to pozorovala – v některých taškách byl třeba jen jeden výrobek. Logistice zjevně nerozumím. Poděkovala jsem, zaplatila a přemístila svůj nákup do kuchyně.
Koukám na tu hromadu tašek a říkám si, že já bych to seskládala do dvou, maximálně tří. Místo toho mám osmnáct tašek. No nic, přehodím si to rychle do lednice a spíže.
Jenže… dostala jsem se k zelenině. A co nevidím? Tři brambory. Dvě mrkve. Jedna cibule. Cože?! Někde se zřejmě stala chyba.
Do toho přijela dcera na návštěvu, viděla můj nechápavý výraz a hromadu papírových tašek. „Á, přivezli ti nákup,“ smála se.
„No, jako dobrý, ale ta zelenina je nějaká divná… A ty tašky!“ postesknu si. Dcera se jen pobaveně zasmála a vysvětlila mi, že u zeleniny si můžu vybrat, jestli chci kusy nebo kila. Tohle jsem při objednávání úplně přehlédla. A ty tašky? Prý jsem měla zaškrtnout, jestli chci papírové tašky, nebo raději bedničku.
„Ale napoprvé dobrý, mami,“ uzavřela to, a ještě mě dorazila: „Hlavně, že jsi nekoupila mák nebo hrášek na kusy!“
Od té doby už nakupuji online pravidelně. Na kusy a kila si dávám pozor, tašky už taky neobjednávám. Vyberu si bedničky a všichni jsme spokojení.
