Článek
Koření, to slovo evokuje obraz exotických zemí s jeho neodolatelnými vůněmi a chutěmi. Toto kouzly a magií opředené zboží má za sebou fascinující příběh, který se táhne tisíce let zpět, a ovlivnil nejen gastronomii, ale celé civilizace. Od vonné skořice ze Srí Lanky po pálivý černý pepř z Indie – koření nebylo pouhým kulinářským požitkem, ale luxusní a žádanou komoditou, která poháněla globální objevování a obchod.
Jednou z cest, jak se koření dostávalo z východu na západ byla Hedvábná stezka, historická obchodní trasa, spojovala Východní a Západní svět. Vznikla v 2. století př. n. l. během vlády dynastie Han v Číně, původně jako cesta pro obchod s vysoce ceněným hedvábím. Postupem času se na této trase začaly objevovat i další komodity, jako koření, drahokamy a porcelán.
Obchodní trasy, spojující Evropu s Východem, byly plné výzev a intrik, přičemž arabští obchodníci dominovali trhu. A protože ve středověké Evropě bylo koření synonymem bohatství a prestiže. Zámožní lidé si pořizovali extravagantní pokrmy ochucené pepřem, šafránem a skořicí, aby ohromili své hosty.
Obchodníci neváhali a vymýšleli si neuvěřitelné legendy plné magie, nebezpečí a nástrah, které museli překonat, aby se zmocnili tolik žádaného koření. Například tvrdili, že hřebíček roste na ostrovech střežených draky. Tyto legendy udržovaly a ospravedlňovaly astronomické ceny.
Po křížových výpravách se znovu probudil zájem o koření, což vedlo k objevitelským expedicím. Vasco da Gama se stal prvním Evropanem, jenž se dostal do Indie po moři. Hlavním cílem expedice, která začala 8. července 1497 v Lisabonu, bylo najít námořní cestu do Indie. Portugalci pochopitelně prahli po možnosti obchodovat s kořením. Na evropských trzích se doslova vyvažovalo zlatem.
Plavba byla náročná a plná výzev — od nebezpečných moří a bouří po nedostatek potravin. Po několika zastávkách doplul do přístavního města Malindi. Vasco da Gama tam doplnil zásoby a podařilo se mu získat zkušeného lodivoda, proslulého arabského mořeplavce a navigátora Ahmada ibn Mádžida. S jeho pomocí doplul 20. května 1498 do Indie. Po jednání s místním vládcem si Portugalci odvážejí zpět příslib vzájemného obchodování. Ovšem domů se Vasco de Gamma dostal až v září roku 1499. Tato plavba otevřela nové obchodní cesty mezi Evropou a Asií.
Ve středu dění ležely Moluky, známé jako „Ostrovy koření“. Tato exotická souostroví v Indonésii se stala domovem cenného hřebíčku a muškátového oříšku. V 16. a 17. století bylo koření z Moluk tak cenné, že jeho cena mohla soupeřit se zlatem. Tento fakt přilákal intenzivní zájem evropských mocností o kontrolu nad těmito ostrovy.
Bohatství, které tyto ostrovy nabízely, vedlo k řadě konfliktů mezi evropskými mocnostmi, zejména mezi Portugalci, Nizozemci a Angličany. Obchodní války, které zde propukly, měly tragické následky pro místní obyvatelstvo, které se ocitlo uprostřed mocenských her a snažení o kontrolu nad tak žádaným zbožím.
Nizozemská východoindická společnost (VOC), založená v roce 1602, sehrála klíčovou roli v tomto vzrušujícím obchodním divadle. Jako jedna z prvních nadnárodních korporací na světě získala monopolní práva na obchod s kořením. S agresivním přístupem si zajistila dominanci na trhu prostřednictvím válek a zakládání plantáží, přičemž kontrolovala tok a ceny koření.
Aby si udržela monopol, snažila se zabránit pěstování koření mimo Moluky. I přesto však VOC neměla vyhráno. Její monopol začali nejprve narušovat pašeráci, a po pařížské smlouvě v roce 1784 se do hry zapojili Britové z Britské východoindické společnosti, kteří rovněž získali právo obchodovat s Východní Indií.
Ušetřen nebyl ani Madagaskar. I tento ostrov sehrál klíčovou roli v obchodě s kořením během středověku, zejména v době, kdy se evropské mocnosti snažily rozšířit své obchodní trasy a získat kontrolu nad cennými lokalitami. Díky své strategické poloze na obchodních cestách mezi Asií a Afrikou se stal důležitým cílem pro obchodníky toužícími po různých druzích koření.
A že jich Madagaskar nabízel požehnaně! Mezi nimi byla i vanilka, která byla v Evropě vysoce ceněná a podstatně přispěla k rozvoji obchodu. Nechyběly zde ani skořice, pepř a hřebíček. V průběhu středověku se na ostrově vyvinuly obchodní sítě, které spojovaly místní obyvatele s obchodníky z Arabského poloostrova, Indie a později i evropskými mocnostmi. Námořní mocnosti se o tento klenot doslova praly.
V 11. století Arabové založili na Madagaskaru první sultanát. Portugalci, kteří objevili ostrov v roce 1500, byli prvními Evropany v této oblasti. V 17. století se Madagaskar stal cílem i pro Brity a Francouze. Díky své výhodné strategické poloze vzbuzoval také zájem pirátů.
Historie koření nás zavádí daleko za hranice pouhé chuti; je to fascinující cesta, která je plná objevů, intrik, podrazů, magie a krveprolití. Až si příště přidáte do svařáku špetku skořice nebo si opepříte volské oko, vzdejte hold těmto (ne)obyčejným rostlinám, které formovaly svět. Koření, jež dnes obohacuje naše pokrmy, je výsledkem staletí obchodování, objevování a kulturní výměny. Připomeňte si, že každé zrnko nese příběh, který nás spojuje s minulostí – příběh o odvaze, touze a lidské vůli.
Zdroje:
