Článek
„Krásný, ale jedovatý. Pokud máte dítě, je třeba se ho zbavit.“ Tohle je perla z internetových diskusí, která mě kdysi dostala. Fakt? Opravdu? To se jako máme zbavovat rostlin nebo… dětí? Nebojte se, vážení, nemusí to být ani jedno. Stačí trocha zdravého rozumu.
Někdo přehání a za každou rostlinou vidí hrozbu, jiný je zase až příliš liknavý – a to podle mě pramení hlavně z neznalosti. Jednou jsem byla svědkem, jak maminka neustále napomínala svou dceru, aby si neumazala tepláčky, neokopala botičky a nedej bože neťapala do bláta. Přitom si vůbec nevšimla, že si holčička sedla na lavičku a začala si hrát s jedovatými plody brslenu. Otrhávala je z větviček, pomáhala si zuby, když to nešlo, a z růžových bobulek si skládala srdíčko. Přesně takovým extrémům je třeba se vyhnout – hysterii i lhostejnosti.
Rostliny jsou krásné. Některé voní, jiné mají užitečné vlastnosti, další se brání třeba trny nebo umí žahat. A některé jsou jedovaté – příroda to zařídila chytře, aby si na nich nikdo moc dlouho nepochutnával. Prostě aby měly čas dorůst do své krásy a rozmnožit se. Jenže to neznamená, že bychom je měli vyhubit! Krávy a ostatní zvířata vědí, co mají žrát a co ne. Člověk by si z nich mohl vzít příklad – nehysterčit, ale poznávat a chápat.
Vezměte třeba konvalinky – jedovaté, ano, ale jejich úžasná vůně a bílé soudečkovité květy jsou prostě jedinečné. A ty jejich červené bobulky? Krása! Ovšem jíst je, to by se vám fakt nevyplatilo.
Nebo další kráska – náprstník. Moje děti mu říkaly „čmeláčí kytka“, často jsme na něm pozorovali čmeláky v akci. Náprstník je příbuzný léčivého jitrocele, a i on má své léčivé účinky – dělají se z něj léky na srdce. Jenže je taky dost jedovatý! Naštěstí má tak odpornou chuť, že si opravdu musíte dát hodně záležet, abyste ho do sebe nasoukali. A to vám říkám z vlastní zkušenosti. Moje děti mě totiž přezdívají „slimák“, už jsem ochutnala nejednu kytku.
A co oměj šalamounek? Je to jedovatá rostlina, pravda, ale scéna v jedné cizí detektivce, kdy někdo vykřikne: „To je oměj, musíme evakuovat budovu!“ Ta mě rozesmála tak, že jsem málem spadla z gauče. Prosím vás, oměje se nemusíte bát, pokud ho nenacpete do salátu. A pak je tu ocún – nádherná podzimní květina. Kdysi jsem jí kamarádce přinesla jako kvetoucí krasavici na zahradu a když jsem zmínila, že je jedovatá, skoro dostala infarkt. Pak jsem jí připomněla, že její děti nejedí ani brokolici, tak proč by „spásly“ ocúny? Nakonec si ho nechala – a světe div se, děti přežily.
A to je přesně ono. Netřeba jedovaté rostliny likvidovat na potkání, stačí je poznat a vědět, co si můžeme dovolit. Zahrada plná barev, čmeláků, včelek a motýlů je mnohem zábavnější než sterilní zelený trávník. Učte děti objevovat, poznávat a respektovat přírodu. Krásné rostliny nemusí být hrozbou, pokud se o nich něco naučíme. Buďte rodiči, kteří dětem ukážou, že příroda je úžasná – i když má své ostré trny a jedovaté kouzlo.
A na závěr moje rada: „Milé mámy, tety, babičky – používejte mozek a chovejte se jako krávy.“
