Článek
Když mi na Facebooku vyskočil článek o prvním robotickém číšníkovi v Písku, hned jsem si řekla: „To chci vidět!“. A protože do Písku občas jezdíme, rozhodla jsem se, že si udělám výlet. Ale po návštěvě musím říct, že mě to zklamalo. Asi jsem si to zidealizovala a čekala nemožné, nebo má prostě ten robůtek ještě co dohánět.
Jak taková návštěva v kavárně vypadala? Po příchodu se člověk postaví do fronty u pultu, nahlásí svou objednávku lidské obsluze, zaplatí a ukáže, kde bude sedět. Dámy za barem připraví objednávku a předají ji robotovi, který vám ji přiveze ke stolečku, pozdraví a čeká, až si kávu a zákusek převezmete. Pak se vydává zpět, aby odvezl další objednávku. A to je celé.
Během naší návštěvy jsem ho neviděla tančit, ale to mi nijak nevadilo. Co mě ale zarazilo, byl fakt, že jsem netušila, jak ho přivolat, abych mu mohla předat špinavé nádobí. Často měl na robotím „ksichtíčku“ nešťastný výraz, protože lidé si sráželi stoly k sobě a on nevěděl, kam má objednávku přivézt. A když se snažil projet kolem fronty u kasy, stačilo, aby se někdo trochu pohnul, a on zase uvízl. Fakt to tam je úzké.
Že je to neokoukaný hit, o tom žádná. Spousta lidí si ho fotila, já samozřejmě také. Ale přišlo mi, že ten robůtek rozhodně nemá využitý svůj potenciál. Kdyby ho někdo zaučil a přizpůsobil mu pracovní prostředí, mohlo by to fungovat mnohem lépe. Třeba by mohl mít vlastní průchod za bar – třeba tam jak je teď pultík s cedulí „Zde můžete odložit špinavé nádobí“. A co třeba odvážení špinavého nádobí od stolů? Nebo dokonce převzetí objednávky od zákazníků?
Teď na mě působil jako nezaučená pomocná síla, která se strašně moc snaží pomoci, ale místo toho se kolegům plete pod nohy.
Je to velká škoda, protože nápad je to super! Budu mu držet palce, a až se zase vydám do Písku, určitě se na něj přijdu podívat, jak mu to jde. A budu ráda, když do komentářů napíšete své postřehy s robotí obsluhou!
