Článek
Před několika měsíci jsem se dozvěděl o projektu Patron. Jelikož nemám děti, velmi rád bych svůj čas a kapacitu věnoval někomu, kdo neměl jednoduchý začátek svého života a kdo nemá to, co většina z nás má: pečující a podporující rodinu a přátele, sociální síť, nejbližší, na které se může kdykoli spolehnout. Děti z dětských domovů často nemají, o koho by se v začátcích svého dospělého života opřeli. Oproti většině z nás jsou na první kroky po opuštění dětského domova sami, a pokud tak v prvních týdnech a měsících škobrtnou, nemají se často kam vrátit. Většina z nás by se vrátila k rodičům či by u nich minimálně čekala oporu, oni takovou možnost nemají. A proto je zde projekt Patron.
Projekt vede parta lidí, pro které jsou mladí lidé naprostou prioritou. A to je důležité si uvědomit a mít to na paměti. Úvodní proces před umožněním patronství je velmi detailní a z každého kroku jde opravdu cítit, že to jsou ti mladí lidé, kteří jsou v centru pozornosti. To znamená, že pokud se v průběhu procesu ukáže, že člověk není na patronství vhodný, dál už nepokračuje. To se může stát v jakékoli fázi procesu a je to dobře.
Patronství jako závazek
Co reálně patronství obnáší? Po dobu přibližně pěti let je člověk patronem mladého kluka či holky (člověk je patronem mladého člověka stejného pohlaví). Jednou za tři týdny až měsíc se člověk na dvě až tři hodiny se svým svěřencem sejde a je s ním. Je oporou a jistotou, na kterou se mladý člověk může kdykoli obrátit. Sdílí s ním své životní zkušenosti a snaží se dát mladému člověku nahlédnout na běžné strasti a radosti, na fungování v běžné společnosti, na komunikaci s úřady či s lidmi v autoservisu.
Především však je patronství o vytvoření vztahu. Pevný a bezpodmínečný vztah je něco, co mladým lidem z dětských domovů chybí. Odsudků a výčitek zažili za svůj život dost. Zažili dost zklamání ze strany dospělých. Nepotřebují dalšího člověka, který se je bude snažit vychovávat či jim radit, jak mají žít. Potřebují někoho, kdo zde pro ně bude, kdykoli, ať budou v jakékoli životní situaci. Pokud se mladý člověk bude zajímat o to či ono, pokud bude chtít radu, pak by zde měl patron být. Neměl by však k mladému člověku přistupovat jako k někomu, kdo potřebuje vychovávat. Ne. Patron není rodič ani učitel. Je to dospělý kámoš, parťák, na kterého je spolehnutí.
Patron daruje svůj čas
Mnoho lidí a společností pomáhá dětem z dětských domovů penězi a věcnými dary. Často si však neuvědomujeme, že je to právě ta nejistota po opuštění dětského domova, co mladé lidi podvědomě děsí nejvíce. I když zahrneme děti v dětských domovech financemi a dary, již první den po opuštění dětského domova jsou na všechno sami, mnohdy bezradní a bez pomoci. Pokud neměli dobré vztahy s lidmi v dětském domově, je jen malá naděje, že se na ně obrátí.
Právě to je důvod, proč je darovaný čas a zájem pro mladého člověka důležitější. Patron není finančním mecenášem ani někým, kdo vyřeší každý problém. Snaží se ale v rámci času, který spolu s mladým člověkem tráví, dopomoci k větší samostatnosti a začlenění se do dospělé společnosti. Nikdy to však nedělá na úkor vztahu, který si s mladým člověkem buduje.
Vztahy jsou totiž to, co je v lidském životě to nejdůležitější. Každý z nás si to měl šanci ověřit. Kdykoli jsme v životě měli problémy, bylo zásadní, zda jsme se v dané situaci měli na koho obrátit.
Nejistota, výzva a pocit, že to dává smysl
Příspěvek píšu v době, kdy není jisté, zda se patronem opravdu stanu. Je to totiž opravdu velká výzva a rozhodnutí by tak člověk neměl uspěchat. Jde tady totiž o mladé lidi, kterým už bylo mnohokrát ublíženo a kteří byli nejednou ze strany dospělých zklamáni. I tak si ale myslím, že i samotná snaha dává smysl, že i když se to nepovede, tak mi to dalo mnoho.
Pokud se patronem opravdu stanu, bude to až v závěru tohoto roku. To jen podtrhuje už jednou zmíněné pravidlo, že tady jde opravdu o mladé lidi. Proto je zájemcům dáván velmi dlouhý čas, než se patrony stanou. Aby si svůj závazek rozmysleli a pokud se patrony opravdu stanou, aby jimi byli po několik následujících let. Daný vztah totiž bude nejspíš testován nelehkými začátky, které by mohly patrona odradit. To by však vedlo pouze k dalšímu zklamání na straně mladého člověka, který se právě vydal na svou cestu k dospělosti.
Pokud se budete chtít stát patronem, určitě vám to také musí dávat smysl. A věřím, že někdo z vás se pro to rozhodne. Je to výzva a nejistota, ale je to také rozhodnutí, kterým změníte život jednoho mladého člověka k lepšímu.
A to v dnešní době není vůbec málo.
