Článek
Stále více se spekuluje o návratu bývalého předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, který je velkým zastáncem přijetí eura. Jako svůj politický dluh vnímá to, že se mu nepodařilo přivést Českou republiku do eurozóny. Dle jeho slov jde o nedodržení závazku. Je prý přesvědčen, že pro ekonomiku našeho typu je výhodnější euro přijmout.
V mediálním prostoru jsme ale neměli šanci postřehnout diskusi, která by byla k tomuto tématu věcná, a tedy, jaké má euro výhody, jaké má nevýhody a jaká jsou jeho rizika pro českou ekonomiku. Slyšet jsme mohli pouze fráze z úst bývalého ministra financí, že je přesvědčen o tom, že pro ekonomiku našeho typu je to výhodnější. Co si pod tím ale představíme? Nic. Co si lze z toho vyvodit? Že pokud bychom přijali euro, české zájmy se přesouvají na druhou kolej.
Vstoupíme-li do eurozóny, znamená to jednotnou monetární politiku, protože Evropská centrální banka nemůže vytvářet sazby, které by nějakým způsobem reflektovaly to, co se děje v jednotlivých zemích, které si prochází odlišnými situacemi a s nimi spojenými problémy. Vzpomeňme si na asymetrické šoky, které dostalo Řecko se svojí malou periferní ekonomikou.
Vrátíme-li se do minulosti, podmínky do eurozóny měly zaručit, aby si země, které do ní budou vstupovat, byly ekonomicky podobné, ale po celou dobu se absolutně ignorovaly modely jednotlivých ekonomik a zvítězily spíše politické preference. Řecko toho dnes určitě lituje, Itálie také. Z toho vyplývá, že Evropská unie je ekonomicky heterogenním neboli různorodým prostorem, ve kterém mají země různou produktivitu práce, mezd či mají jinak konkurenceschopné sektory a způsoby, kterým se uplatňují na světových trzích. Ale všechny tyto vyjmenované klíčové faktory, jakoby se nebraly a stále neberou vůbec v potaz.
V této době je patrné, že euro prospívá asi jen Německu a jeho okolí, na druhé straně pak stojí státy východní a jižní periférie, které mají v řadě ohledů podobné zájmy a hlavně podobné problémy, a tady začíná Evropská unie selhávat, protože nelze uplatnit jednu monetární politiku na různé ekonomické struktury. Ten tlak společné měny se musí nějak kompenzovat, ale jak? Fiskální politikou, kdy se konstantně pomáhá slabším státům, a to po celé dekády? Tím pádem by si státy s jednotnou měnou neměly daňově konkurovat. A to jsme zase u jednoho a toho samého problému, protože nelze nasadit jednotné daně, když každá země je modelově úplně jiná. Navíc představa Itala o tom, co má dělat stát, bude velmi odlišná od představy Němce a je absolutně mimo realitu, aby Itálie a další periferní státy jako Portugalsko, Španělsko či Řecko měly ekonomickou strukturu Německa.
Eurozóna je nedokonalý prostor, protože z hlediska heterogennosti států je náchylná ke krizím (nemůže mít vnitřní odolnost a stabilitu, když nemá ani společnou daňovou soustavu), a tyto krize mohou proudit různými způsoby. To znamená, že místo toho, aby si s nimi poradila Evropská centrální banka, nechává dopady přenášet na občany těchto zemí. Příkladem je Řecko nebo současný tlak na italskou ekonomiku, kde interní devalvace vytváří tlak na trvalé snižování cen a mezd, což způsobilo dlouhodobou stagnaci příjmů domácností.
Otázka Česka
Česká republika má nevyužitý potenciál ve zvyšování životní úrovně, a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Na straně příjmů zde navíc dlouhodobě existuje propast připomínající Mariánský příkop mezi hospodářským výkonem a mzdami. Česko svoji životní úroveň potřebuje zvyšovat a na svoji hospodářskou politiku potřebuje také prostor, tak proč někteří politici vzývají euro, když by to poslalo Česko do svěrací kazajky? To abychom byli na správné straně dějin? Ve jménu správných západních hodnot?
Potřebujeme monetární suverenitu – zachování koruny, která bude dlouhodobě posilovat vůči hlavním měnám. Avšak někteří politici si jako vždy nasadí unijní brýle a neřeší produktivitu, strukturu a odolnost české ekonomiky, jen předkládají velkolepé plány, které ale nemají žádnou oporu v realitě. Nepřipomíná vám to Green Deal? Kdo by si navíc troufl zafixovat kurz a na kolik? I tohle totiž může devalvovat to, kolik vyděláváte, jaký máte důchod a majetek s finanční rezervou.
Všichni výborní ekonomové včetně Ilony Švihlíkové jsou proti přijetí eura. Naskytuje se tedy otázka, proč především politici z KDU-ČSL, Pirátů, Starostů a TOP 09 podporují a tlačí rozhodnutí kupředu, aby byla Česká republika součástí eurozóny, když by situace mohla dopadnout podobně jako tragédie v Řecku. Čí zájmy sledují, když evidentně ne ty české?
Co si o tom myslíte vy?
