Článek
Jak fungujeme?
V naší rodině jsou skvělé vztahy. S našimi kluky jsou v úzkém kontaktu i obě babičky a děda. Jak říkáme, děti mají široké koncilium. Se starším synkem jezdím do speciální školky a jednou týdně na ABA terapii. Je velice prospěšná, syn na ni skvěle reaguje, asi i proto, že respektují jeho momentální naladění a vůbec schopnosti, a přesto i formou hry dokáží dělat zázraky. Stejně tak i ve školce, učitelky i AP to s ním umí skvěle a posun je znát.
Doma s ním pracujeme „za pochodu“, tedy ne klasické sezení u stolečku, ale procvičujeme komunikaci, která je momentálně pro nás to nejdůležitější, při běžných každodenních činnostech. Naším úkolem není syna naučit mluvit, ale naučit ho komunikovat. Naučit ho fungovat ve světě. A to, věřím, se nám daří.
Mladší bráška na něj začíná mít taky dobrý vliv, hlavně jeho vytrvalostí, kdy mu kolikrát nedá pokoj. Ale nebojte, dokážeme poznat, kdy má toho starší syn dost a mladšího odvedeme, aby byl chvilku klid. Mladší synek má mnoho zájmů, takže není problém najít, co ho baví. Knížky, hračky, venku na výlet a koukat na autobusy, náklaďáky, procvičujeme barvy, zvířata, počítání atd. Včera jsme se zrovna vrátili ze zahrady, kde jsme asi hodinu sledovali, jak bagr sype hlínu do tatry. Hodně se mu to líbilo, komentoval to, pořád panu řidiči bagru v době čekání na návrat tatry říkal, že bagr nemá valník a že má žlutý kola. Pak jsme si hráli v nedostavěném domě na schovku. A že mu to šlo. Já čekala, že se schová v budoucí koupelně, ale ne, on si vymyslel důmyslné místo a zalezl si do rohu, kde se schoval za židli. Naštěstí, když ho hledám, nevydrží dlouho potichu a vždy se začne hrozně smát. Venku bylo krásné počasí, proč toho nevyužít. Jelikož je starší synek nemocný, není ve školce, bývá venku po kratší intervaly. Jeho největší vášeň je houpačka, v tom by možná trumfnul i brášku, pokud by se mu měřil čas a porovnal s časem, který mladší synek trávil u bagru.
Naše aktivity
Jelikož trávím hodně času pryč (školka není blízko, tak jsem celé dopoledne pryč, než staršího kluka přivezu), moc aktivit přes týden nemáme. Když se podaří, že do školky jede táta místo mě, já můžu být s mladším synkem doma, nebo čas využiji k velkému nákupu. Ale nebojte, vždy je u nás babička, takže nikdy není ani jedno dítko doma samo. Je-li víkend volný, využíváme většinou na společné výlety. Což bývá většinou hřiště, to je jediné místo, které se líbí oběma klukům a kde si to užijí oba stejně. To je pak na několik hodin. Starší syn je hodně pohybově zdatný, takže veškeré prolejzačky a podobně má zmáknuté levou zadní, ale jelikož jeho bráška po něm rád věci opakuje a je poměrně hodně zarputilý, tak to zkouší také. A myslím, že mohu s čistým svědomím říci, že se mu to brzy podaří a půjde mu to stejně.
Pokud do víkendových společných plánů vleze nemoc nebo něco jiného, pak se vymyslí plán, který zajistí oblibu u každého z nich. Plány pro staršího synka, kromě hřišť, jsou momentálně především procházky lesem, v letním období i kolem řeky a přes mosty. Neuvěřitelně ho to zklidní a vrátí se domů krásně v pohodě. Mladšímu se plánuje o něco snáze, v podstatě cokoli kamkoli :-) Jednou za čas vezmeme staršího synka na nákup nebo ho svezeme autobusem nebo vlakem. TIP: Mimochodem, při těchto činnostech se dá hezky trénovat čekání.
Domácí aktivity jsou též různorodé, nedávno jsme pořizovali nový tablet, kde má starší synek několik her na procvičování barev, posloupnosti děje, tvarů apod. Když ho to přestane bavit, rád si pouští adrenalinová videa na youtube. Ani by nás nepřekvapilo, kdyby z něj byl parkurista :-) I když práce u stolečku je obtížněji realizovatelná, takže na ní netrváme, občas se nám podaří trénovat imitaci říkankami nebo trénovat jemnou motoriku navlékáním korálků. Také se začíná sám snažit vykonávat různé věci i doma, i když to občas skončí rozlitým mlékem nebo před pár dny rozbitým vysavačem, nevzdává to a zkouší dál.
