Článek
Než jsme se s manželem vzali, navrhla jsem coby děvče z vesnice dovolenou pod stanem, abych se ujistila, že je to muž do nepohody. Jeli jsme na luhačovickou přehradu. Obstál. Postavil stan bez rozčilování. Když pod námi prasklo nafukovací lehátko, smál se stejně jako já.
Byla jsem pak na dovolené s mnoha lidmi na mnoha místech světa. Poslední roky jezdím s kamarádkou, říkejme jí Zlata. Obě rády chodíme, poznáváme kraj i jídlo. Styl putování jsme si nazvaly gastro turistika.
Všude, kam přijedeme, ochutnáváme tamější jídlo. Někdy jsme zklamané, častěji mile překvapené. Třeba nad množství borůvkového žahouru ke Zlatině palačince v chatě Prezidentská v Jizerkách.
Zlatu jsem poznala coby zaměstnankyně tiskového odboru někdejšího Ministerstva privatizace, kam jsem odešla znechucena manýry šéfredaktora někdejšího Českého deníku. Tenkrát jsem chtěla s novinařinou praštit navždy.
Zlata přišla na ministerstvo pro nějaké „sjetiny“ velké privatizace. Než jsem jí je předala, stačily jsme si povyprávět o její práci v jistých novinách a o mé nespokojenosti s prací úřednice. No, za tři týdny už jsem jí nebyla, to už jsem tady psala.
Vrátila jsem se k práci novinářky a se Zlatou se setkávala na tiskovkách i ve sněmovně, až jsme se na čas ocitly v jedněch novinách. Bouřlivá, dobrodružná 90. léta. Dodnes si máme o čem povídat. Prožily jsme spolu všelijaké časy, každá někdy dole a jindy nahoře, vzájemně si pomáhající. Neztratily jsme nadšení pro život, touhu poznávat a vídat se.
Na to, že se na cestách sneseme, přišla Zlata. V roce 1995 si potřebovala odjet srovnat myšlenky o tom, co bylo, a hlavně co bude po rozvodu. Chtěla k moři, ale byl konec října, tak prý Malta. Napadlo ji, že já bych byla dobrá společnice, zda chci s ní. Musela mi na to půjčit, tenkrát jsem byla chudá jak chalupník z Ostraty v 19. století. V Ostratě jsem vyrůstala a mí předkové byli chudými chalupníky, jak jsem zjistila, když jsem jeden půlrok po nocích listovala v brněnských Zemských listech.
Dluh jsem Zlatě brzy splatila. Po návratu z dovolené jsem si k mizerně placené práci v redakci přibrala ještě jednu a stala se OSVČ. Jsem jí dodnes, ale pokud projde zvýšení záloh na sociální pojištění pro nás, drobné živnostníky, ruším Živnostenský list. I po těch letech.
Na dovolenou se Zlatou budu mít vždycky čas i peníze. Při společných pobytech jsem zjistila, že:
I když není ubytování zrovna nejpohodlnější, jen se to zkonstatuje a basta.
Že existuje skvělá aplikace Settle Up, která umí spočítat a rozdělit výdaje, takže odpadá starost o to, kdo dnes bude platit - je to jedno, nakonec se jen ukáže, kdo kolik komu dluží. Zásada je dluh vrátit ihned.
Že máte obě nadhled a podobný smysl pro pořádek, humor a stejnou schopnost překonávat nespokojenosti s čímkoli, co se přihodí.
Jo, také se ani jedna nedíváme na televizi. Považujeme ji za ničitelku vztahů.
Nemusíme polopenzi. Snídáme, co si přivezeme, jdeme na oběd a večeři odbudeme.
Milujeme kávu.
Na závěr ještě dodávám, že obě podrobně sledujeme politiku a stejně volíme, aniž jsme se na tom domlouvaly.
Obě hodně čteme, i po večerech na dovolené.
Známe navzájem členy svých rodin, přátele už jsme dávno propojily.
Nelíbí se nám netolerance mezi lidmi. To jsou dost podstatné hodnoty pro lidi, kteří spolu rádi jezdí na dovolenou.
