Článek
JAK SE JMENUJETE?
Nedávno jsem něco hledala a narazila jsem na svůj křestní list. Tam stojí, že jsem křtěná Helena Zdenka. Kdybych se narodila v šlechtické rodině, asi by seznam jmen pokračoval – jménem kmotry, jménem toho, kdo měl v kalendáři ten den svátek, jménem dalších lidí, kteří žili přede mnou, asi by tam byla Anna, Hypolita - to byl ten, který v kalendáři měl zrovna svátek. Naštěstí můj dědeček Martin a jeho potomci včetně mého budoucího otce, žil v podzámčí a se šlechtou měl společné jen to, že byl zámeckým zahradníkem. V té době tam byl hrabě František Josef Schlik. Dokonce dědeček Martin pana hraběte doprovázel v první světové válce, a protože šlechta tenkrát nebyla v první linii, pobývali společně někde v ústraní a tak se ve zdraví vrátili oba dva, jiní takové štěstí neměli. Ovšem hrabě František von Schlik se vrátil už jenom jako velkostatkář Schlik, hraběcí a knížecí tituly byly na počátku našeho nového státu zrušeny.
Moje jméno Helena mě docela vyhovuje, jeho původ si hledám někde v řecké mytologii, Helenu unesl bájný Paris, jako v té době nejkrásnější ženu na světě. Před zrcadlem se nenatřásám, ani si neříkám zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější – to byla přece Sněhurka. Když mě jako ještě malou holku měla někdy na starosti babička a já jsem něco provedla, tak mě napomínala: Karolíno, co to děláš? Nezlob. Nevím, proč jsem byla káraná jako Karolína?
Jeden čas byla v módě jména květinová. Některá z nich přetrvávají například Růžena – růže královna květin, Jiřinka, Astrid – podzimní květiny, Kamila – barevné kamélie, Viola – čili fialka, Květa – jako souhrn všech květin. Je jich spousta. Božena Němcová psala o Hortensii, schovance kněžny Zaháňské.
Sama jsem se setkala s ojedinělým květinovým jménem Sněženka a jménem její sestry Rusalka. Jestli Rusalka byla víla, nebo jen ohlas opery Antonína Dvořáka, nevím, pochybuji, že by její rodiče někde vodní vílu potkali. Sněženka je něžné jméno, ale když ji jednou, jak jsem zaslechla v parném létě, její manžel volal Sněží, tak jsem se dívala na oblohu, kde ty sněhové vločky padají.
Občas se někomu znelíbí rodné jméno a chce ho notně vylepšit. Tak se stalo, že kdysi jeden bývalý kolega, už nevím jestli Jiří, či Petr, se jmenoval Šílený. To se zřejmě velmi nelíbilo jeho právě nastávající manželce a tak si vzal její příjmení – Horynová – Horyna. Samozřejmě, že si hodně pomohl – začalo se mu říkat šílený Horyna.
Kdysi jsem hledávala v telefonním seznamu jména známých nebo firem, kam jsem chtěla zavolat. padla jsem v dodatku k pražskému seznamu na čísla telefonů míst z okolí Prahy a tam se skvělo jméno Syrovátka, na tom by nic tak zvláštního nebylo, syrovátka patří do domácnosti, ale ten pan Syrovátka měl křestní jméno Lenin. Lenin Syrovátka. Samozřejmě jsem to musela prozkoumat, po vytočení čísla se v telefonu ozval ženský hlas: Ne, není doma, je na schůzi…
Kde jinde mohl takový Lenin asi pobývat?
Snad se nedočkáme toho, že nějaký sandál – obdivovatel zla a násilí - dá svému potomku jméno Putin, třeba Putin Polívka nebo Putin Vomáčka…
Helena Synková
