Článek
Někdy stačí jedna cedule, aby řekla úplně všechno. V Chorvatsku mě kdysi zaujalo parkovací místo pro invalidy, které bylo doplněno tímto textem:
„Ako ste uzeli moje mjesto, hoćete li uzeti i moju invalidnost?“
Volně přeloženo: „Když sis vzal mé místo, vezmi si i mé postižení.“
Ta věta je jednoduchá. A přitom vás osloví. Přesně tak, jak by měla. Věřím, že si rozmyslíte, jestli tam zaparkujete, pokud to není místo určené pro Vás.
Škoda, že podobné značky nemáme i u nás. Rozhodně by byli efektivnější než pokuty nebo ztráta 2 bodů. Možná by pak někteří lidé lépe pochopili, proč existují vyhrazená místa pro vozíčkáře. Třeba ten pán, co dnes v klidu zaparkoval na takovém místě, vystoupil po svých a šel si nakoupit. Kartičku za sklem samozřejmě neměl.
Nebo ta rodina, co jsme s kamarádem viděli vystoupit z auta u fast foodu. Parkovala na místě pro handicapované, nikdo z nich neměl žádné zjevné omezení, všichni vyskákali a pelášili dovnitř. Kamarád na vozíku neměl kde zaparkovat. Nezbylo mi tedy nic jiného než jít za nimi a slušně požádat, zda by mohli přeparkovat. Paní se málem studem propadla. Omluvila se a přeparkovala. Věřím, že příště radši ujde pár metrů navíc, než by zaparkovala na invalidech.
Chápu, že řada lidí nemá představu, jak složité je pro handicapovaného člověka nastoupit a vystoupit z auta, najet na obrubník, dostat se do obchodu nebo na poštu.
Zkuste se někdy podívat, kolik místa potřebuje člověk na vozíku, aby bezpečně nastoupil/vystoupil. Jak dlouho mu to trvá. Možná pochopíte, jak důležité je pro něj právě toto vyhrazené místo.
Takže: Máš nohy v pořádku? Tak je použij. A zaparkuj o pár metrů dál.
Sdílejte tento článek, prosím …
Třeba tím pomůžete někomu, kdo toto místo skutečně potřebuje, aby to místo pro něj zůstalo volné.
