Článek
V Bruselu se po patnácti hodinách jednání zvedl „bílý kouř“. A výsledek je typicky evropský: dohoda existuje, jen se jinak jmenuje riziko. EU schválila úvěr 90 miliard eur pro Ukrajinu na roky 2026–2027, financovaný společným zadlužením EU na trzích a krytý rozpočtovým „headroomem“ – tedy zárukou z rozpočtu Unie.
Jak to funguje v praxi: EU si půjčí – Ukrajině půjčí – a pak se uvidí
Mechanika je jednoduchá:
- EU vydá dluh (společné půjčování).
- Pošle peníze Ukrajině jako úvěr.
- Dluhopisy EU se musí splácet vždycky – bez ohledu na to, jestli Ukrajina bude schopná splácet své závazky.
A přesně tady končí marketingové slovo „půjčka“ a začíná realita: když Kyjev nezaplatí, EU musí platit bondholderům stejně.
Proč je velmi pravděpodobné, že to zaplatíme?
Ukrajina vstupuje do let 2026–2027 s ekonomikou vyčerpanou válkou, s obrovskými výdaji, jenom těžko kvantifikovanou korupcí a se závislostí na zahraniční pomoci. I agenturní popisy summitu připomínají, že její finanční díra je řádově vyšší než samotný balík EU (IMF mluví o potřebách v horizontu dvou let). To není prostředí, kde se „půjčka“ standardně splácí jako hypotéka. Je to prostředí, kde se splácení politicky přepisuje, odkládá, restrukturalizuje – nebo tiše převezme garant.
„Neručíme“: výjimka pro tři státy, ne zrušení povinnosti splácet
Aby dohoda prošla, do závěrů se dostal klíčový odstavec: mobilizace rozpočtové záruky pro tento úvěr „nebude mít dopad“ na finanční závazky Česka, Maďarska a Slovenska, přes režim enhanced cooperation.
To je politicky výbušné přiznání: riziko se nesmaže, jen se přerozdělí. EU jako celek si půjčí a musí splácet; otázka je, kdo uvnitř EU ponese účet, pokud se z „ukrajinské půjčky“ stane evropský náklad.
Konkláve skončilo kompromisem: papírově nepřibývá přímá záruka některých států, ale reálný závazek splácet dluh EU tím nezmizel!
