Instagram vám zkazí náladu za sedm minut. Vědci to změřili

Ten scénář zná asi každý. Otevřete Instagram a po pár minutách vám hlavou běží myšlenky jako: „Měl/a bych víc cvičit,“ „Jejich dovolená vypadá o tolik líp než ta moje,“ nebo prostě jen: „Proč mám pocit, že jsem pozadu za všemi ostatními?“

Nejsou to náhodné pocity. Jde o záměr – a o princip, který už v roce 1954 popsal psycholog Leon Festinger.

Jeho teorie sociálního srovnávání říká, že všichni máme hluboce zakořeněnou potřebu hodnotit své schopnosti, názory a životní situaci. A nejčastěji to děláme tak, že se porovnáváme s ostatními. Samo o sobě je to neutrální proces, který nám pomáhá zorientovat se ve světě. Problém nastává v momentě, kdy si (ne)vědomě vybíráme, s kým se vlastně poměřujeme.

Sociální sítě nabízejí nekonečný proud lidí, se kterými se porovnáváme „nahoru“ (upward social comparison). Vidíme ty nejlepší verze jejich životů: nejhezčí fotku z dovolené, nejpovedenější den v posilovně, povýšení v práci nebo čerstvé zasnoubení. Co už v příspěvcích chybí, je hádka před odletem, únava po tréninku nebo rozvod tři měsíce po zásnubách. Náš mozek ale nebere v potaz, že jde o filtrovanou realitu. Srovnává náš běžný život s cizími vrcholy.

Potvrzuje to i výzkum z roku 2018 publikovaný v časopise Journal of Social and Clinical Psychology. Vědci sledovali 143 studentů Pensylvánské univerzity, kteří omezili čas na sociálních sítích na 30 minut denně. Už po třech týdnech u nich došlo k prokazatelnému zmírnění pocitů osamělosti a příznaků deprese ve srovnání s kontrolní skupinou. I když data nestačila na obecné klinické závěry, ukázala jasný trend: méně času na sítích znamená lepší psychickou pohodu.

Ještě znepokojivější jsou však zjištění z interního výzkumu společnosti Meta, která v roce 2021 vynesla na veřejnost whistleblowerka Frances Haugenová. Interní analýzy firmy jasně ukazovaly, že Instagram prokazatelně zhoršuje vnímání vlastního těla u dospívajících dívek. Vedení Mety o tomto efektu vědělo. Produkt přesto zůstal stejný.

Algoritmy sociálních sítí jsou optimalizované na jedinou věc: udržet vaši pozornost co nejdéle. A co funguje lépe než neustálé srovnávání? Platformy nám servírují obsah, který vyvolává silné emoce – touhu, inspiraci, ale i závist. Nejde o to, že by vývojáři chtěli cíleně útočit na naše sebevědomí. Jen navrhli nástroj, který co nejefektivněji poutá pozornost. Výsledek je ale bohužel stejný.

Jak z toho ven? Festingerova teorie popisuje i opačný princip – srovnávání „dolů“ (downward comparison), tedy poměřování se s lidmi, kteří jsou na tom hůře. To sice může krátkodobě zlepšit náladu, ale psychologové to jako dlouhodobou strategii nedoporučují, protože staví sebevědomí na cizím neštěstí.

Daleko účinnější je nahradit pasivní scrollování aktivní interakcí – psát komentáře, reagovat na příběhy a komunikovat s přáteli. Nebo si jednoduše nastavit časový limit. Ne proto, že by byl Instagram sám o sobě zlý, ale proto, že náš mozek není stavěný na neustálé porovnávání s dokonale naaranžovanou realitou.

Abyste k tomuto zjištění dospěli, nemusíte studovat Festingera. Stačí se příště po odložení telefonu sami sebe zeptat: „Cítím se teď lépe, nebo hůř?“

Zdroje: