Článek
Jmenuju se Tomáš, je mi 35 a programování mě živí i baví. Co mě nebaví, je seznamování. Po letech strávených spíš v práci než ve společnosti jsem si připadal jako v začarovaném kruhu. Seznamka byla poslední možnost. A pak jsem narazil na Ivu. Konečně žena, se kterou se dalo mluvit o všem. Inteligentní, zábavná, krásná. Naše chaty trvaly do noci a já měl pocit, že ji znám odjakživa.
Nejvíce mě na ní fascinovala její otevřenost. Nestyděla se mluvit ani o intimních věcech. Když mi napsala o své fantazii se dvěma muži, byl jsem v šoku. Ale v tom dobrém. Říkal jsem si, že je neuvěřitelně odvážná a bezprostřední. Tohle není žádná upjatá princezna, ale žena, která ví, co chce. V mé hlavě to byl jen další důkaz toho, jak je výjimečná a jak si rozumíme.
První dvě rande byly super. Byla naživo ještě hezčí a i když působila trochu stydlivěji, věděl jsem, že pod tou slupkou je ta úžasná žena z našich chatů. Po třetím rande, když u mě přespala, jsem měl jasno. Tohle je ona. Žena, se kterou chci strávit zbytek života. Všechno do sebe zapadalo. Když ráno odcházela, už jsem v duchu přemýšlel, jakou barvu budou mít svatební oznámení.
Na čtvrté rande jsem chtěl připravit něco speciálního. Chtěl jsem jí dokázat, že jí opravdu naslouchám a že pro ni udělám cokoliv. A pak mi to došlo. Ta její fantazie! Chtěl jsem jí ukázat, že jsem ten pravý. Zavolal jsem svému nejlepšímu kamarádovi Pepovi. „Hele, mám trochu netradiční prosbu…“ Pepa je skvělý chlap a parťák do nepohody. Chvíli sice nechápal, ale nakonec souhlasil, že se s námi sejde v kavárně, že to bude takové nezávazné seznámení a uvidí se. Byl jsem na sebe pyšný. Který chlap tohle pro svou holku udělá?
Seděli jsme v kavárně a já byl nervózní jako malý kluk. Když Iva vešla, celý jsem se rozzářil. Představil jsem jí Pepu a čekal na její reakci. Ztuhla. Nechápal jsem proč. S úsměvem jsem jí tedy připomněl náš rozhovor, abych jí napověděl. Čekal jsem jiskřičky v očích, možná trochu rozpaky, ale rozhodně radost. Místo toho přišel výbuch.
Začala na mě křičet přes celou kavárnu. Že jsem se zbláznil, že se sotva známe, že jsem všechno zkazil. Lidé na nás zírali. Pepa zrudl tak, že jsem se bál, že dostane infarkt. Já jsem jen seděl, neschopen slova, a sledoval, jak se otáčí a odchází. Zůstali jsme tam s Pepou sedět jako dva idioti. Večer jsem jí volal, psal zprávy. Bez odpovědi. Vůbec tomu nerozumím. Snažil jsem se jí splnit tajné přání a ona mě za to seřvala před celým světem. Už jsem si nás představoval u oltáře. No, tak Pepa mi za svědka asi nepůjde. Co jsem proboha udělal špatně?
