Ráno do kanceláře usměvaví, večer domů podráždění, i když se nic nestalo? Možná jste se nakazili

Stalo se vám někdy, že jste se po setkání s kamarádem, kolegou nebo příbuzným cítili unavení, úzkostní nebo skleslí, i když se vlastně nic náročného nestalo? Nebo naopak: odcházeli jste od někoho s pocitem lehkosti, plní energie a motivace? Za těmito pocity nestojí jen vzájemná chemie nebo pouhá intuice, ale mechanismus, kterému psychologové říkají emoční nákaza.

Psycholožka Elaine Hatfieldová se svými kolegy popsala tento jev už v roce 1993. Definují ho jako tendenci „automaticky napodobovat a synchronizovat výrazy, hlasy, držení těla a chování s druhým člověkem a následně se s ním emočně sbližovat“. Nejde přitom o žádné vědomé rozhodnutí – vše se odehrává automaticky, mimo naši kontrolu.

Základem všeho je takzvané motorické mimikry. Když vidíte něčí úsměv, svaly ve vaší tváři se neznatelně pohnou do stejného tvaru. Když spatříte bolestivou grimasu, mozek aktivuje podobné svalové reakce, jako byste bolest cítili vy sami. Právě toto sdílené „nastavení těla“, jehož principy pomohl v 90. letech odhalit výzkum zrcadlových neuronů, způsobuje, že emoce druhých prožíváme, jako by byly naše vlastní.

Sílu tohoto jevu potvrdil i hojně kritizovaný experiment, který v roce 2014 provedl Facebook. Ukázalo se, že stačí změnit emocionální vyznění příspěvků, které uživatelé vidí na své zdi, a ovlivní to náladu jejich vlastních statusů. Lidé, kterým algoritmus ukazoval více negativního obsahu, sami začali psát negativněji. A to vše bez jakéhokoli přímého kontaktu, jen přes obrazovku.

Ne každý je však k emoční nákaze stejně vnímavý. Výzkumy ukazují, že obzvlášť náchylní jsou lidé s vysokou mírou empatie – dokážou se sice silně napojit na pocity druhých, ale zároveň tím rychle vyčerpají vlastní emoční kapacitu. Studie také konzistentně zjišťují, že introverti jsou citlivější na přenos emocí v hlučných skupinách, zatímco extroverti si dokážou snáze udržet své vlastní naladění.

Důležitou roli hraje i sociální postavení. Výzkum týmu okolo Sigal Silber-Lezové z roku 2015 ukázal, že nálada jediného člena skupiny dokáže měřitelným způsobem ovlivnit dynamiku všech ostatních – obzvlášť pokud jde o někoho na vyšší pozici. Špatná nálada šéfa se tak na celý tým přenese mnohem rychleji a silněji než špatná nálada řadového kolegy.

Co si z toho tedy odnést? V první řadě je užitečné si všímat, kteří lidé ve vašem okolí vám energii spíše dávají a kteří ji z vás čerpají. Nejde o to je soudit, ale o to lépe rozumět dynamice vašich vztahů. Zadruhé je dobré vědět, že schopnost seberegulace – tedy umění vnímat cizí emoce, aniž byste je automaticky přejímali – se dá trénovat. Rozvíjí ji například kognitivně-behaviorální terapie nebo pravidelná meditace.

Naše emoce zkrátka neexistují ve vakuu, jsou součástí složité sítě mezilidských vztahů. A naučit se vnímat nejen druhé, ale především sám sebe, je ten nejdůležitější první krok.

Zdroje: